Červen 2014

Mrcha V.

30. června 2014 v 19:50 | Snapea |  Povídky
Posedla mne múza, či co... Tak tedy pěkné počtení speciálně pro Lupinku a Hanku Smějící se

Takto se ožrat….


S kolegou Severusem, jsme nadále pili. Rozhodli jsme se, že si už nebudeme říkat pouze kolego a kolegyně, ale budeme k titulu přidávat i jméno. Už jsme měli vypitu první láhev a ne poslední. Jaké štěstí, že byl pátek! Probírali jsme vše možné, jako studenty, profesory, politiku…


"Slečna Grange..rová, je moji osobní osinou v zadku. S..snažila se mě pře..přechytračit a její essseje jsou dlooouhé a vůbess…" opilecky blekotal Snape a divoce gestikuloval rukama a to tak divoce, že na mě vychrstl pití.


"Severusiii, po..polil jste m…m…mě chlassstem…"


"Sakra, tako…taková škod..škoda.."


"Tak si doji..dolij..te.."


Když si chtěl dolít, tak se přitažlivost zemská stala nesmírně přitažlivou a profesor skončil na podlaze, přesněji řečeno na lví kožešině. Trošku mi nesedělo, proč má ředitel zmijozelu jako předložku před krbem lví kůži a to i s hlavou cenící zuby. Bylo mi vysvětleno, že není příjemnější věc, než šlapat a kopat do nebelvírského symbolu.


"Čičččíííí, ty si, ale pěk..pěk…pěkňoučká kočičkááá…"


Snape se mazlí se lví kůží… Chtěla jsem se přidat, že bych taky pohladila tu nebohou kočičku, ale spadla jsem přímo na Snapea.


"Kurva!"


"Severus stačí…"


Odvalila jsem se s kolegy a začala hladit lva.


"Chud..ák kocourek. Tak si tu tu tu smut..ně ležící, kulí oči a ču..mí do ohně a vy? Vy sssi do ně…ho kop..kop..ete… Hodná čičinkaaa a jak pěk..pěkně vrní!"


Omyl, to nevrněla předložka, ale Snape, začal chrápat. Pravda, teplá kožešina, sálající oheň a otrava alkoholem mne počala uspávat také. Navalila jsem se více na toho milovníka kožešin, přikryla se částí jeho pláště a doufala, že se navzájem nepozvracíme.


Ráno bylo neskutečně kruté. V obývacím pokoji byl smrad jak v putyce čtvrté cenové kategorie, plno nedopalků s cigaret, flašky od whisky a dva idioti na mrtvém lvu.


"Bože… Něco na mne spadlo…" skuhral ochraptělým hlasem Snape.


"Sorry, to jsem já. Až se mi nebude chtít zvracet, tak se z vás odvalím…"


"Moiro, nebudeme si tykat. Když už jsme spolu spali na kožešině před krbem…"


"Jsem pro, Severusi. Je ti taky tak zle a opice ti sedí za krkem a mlátí do hlavy?"

"Sedí, mrcha! Tak se ožrat…"


"Jako prasata…"


Nevím, jak dlouho bychom lamentovali, kdyby nezahučel krb a z něj na nás nevypadla Minerva.


"MERLINE!!!" zavřeštěla.


"TICHO!!" zaskuhrali jsme unisono.


"Teto, prosím, nemůžeš řvát až budeme schopni vnímat větší hluk, než je padající vílí hlas? Nic se nestalo, jen jsme se, se Severusem trošku opili…"


"Přísahám, Minervo! Neteř jsem ti nesprzn… ehm… nezneuctil…"


"Vážně, teto. Až budeme jako lidé a ne jako hospodské ubrusy, tak ti dáme vědět. Pokud to není otázka života a smrti, tak nás nezajímá."


"Porvali se pan Potter a pan Malfoy!" stěžovala si ředitelka.


"Ať mě neserou…" zavrčel kolega.


"Ať si naserou…" dodala jsem otráveně.


"Odcházím!" zavrčela Minerva a za našeho hromadného "Fajn", použila krb a byla pryč.


"Moiro, použiji myslánku. Mám okno, nic si nepamatuji. Ale jako první si dáme protikocovinový lektvar a sprchu."


Zadívala jsem se na něj se zdviženým obočím.


"Tu sprchu každý sám!"


"Hned je mi lépe…"


"Potvoro…"


"Chlípný starče…"


"Starče?!"


"Tak pane v létech.."


"Moirinko…"


"TY…."


"Ano já…"


Nějak jsme vstali, vypili lektvar a čekali, až se přestane snažit žaludek dostat na boží světlo a hlava nebude mít tendence puknout. Teď jen, kdo půjde do sprchy první.


"Dámy mají přednost" s teatrální úklonou mne Severus pustil jako první. Po sprše, kterou jsme absolvovali - odděleně, vyrazili jsme směr ředitelna. Snad má Minerva dost kafe….

Mrcha IV.

30. června 2014 v 16:41 | Snapea |  Povídky

Omlouvám se za dlouhou pauzu, ale nějak se mi hroutí má náhražka života...opět. Kapitolku věnuji moji drahé Lupině a Hance! Příjemné čtení... A pozor na vulgarismySmějící se
Moody nakonec své oko našel, ale okamžitě mi došlo a zcela jistě nejenom mne, že je doslova magor, protože si skleněné oko cpal do očního důlku, ve kterém již bylo plno. Byl to vskutku komický pohled.

"Alastore, ehm, tam už jedno oko máš…" ozvala se nesměle Poppy a já měla co dělat, abych se nesložila smíchy! Teta Poppy a její nenápadné upozornění.

"Ale asi s ním taky kulové vidí…" ozval se suše kolega Snape a já zabublala smíchy.

Nakonec svou oční protézu vložil do správného důlku, ale už nehodlal riskovat opětovné ztracení a vypadnutí, tak již na nás oním okem nekoulel.

"Snape, jsi jen prašivý smrtijed a mladá McGonagallka není nic jiného, než smrtijedská děvka!"

Po tomto Moodyho prohlášení, jsme na něj jen znechuceně zírali.

"Ach ano Pošuku a ty nejsi nic jiného, než zmetek, co ho svině na hnoji potratila."

"Severusi!! Jsou tu děti!" vyhrkla Poppy a praštila kolegu do ramene.

"Ano, děti a paranoidní dement se skleněným okem…"

"Moiro!!"

Připadám si jako na seznamovacím večírku, kde se neustále opakují pouze dvě jména. Doufám, že si někdo toho dementa s oční protézou vyzvedne a ztratí ho cestou! Merlin mne má rád, dorazil bystrozor a pošuka si odvedl. Samozřejmě, že nešel dobrovolně… Jak se říká, všechno zlé, je pro něco dobré, protože onen bystrozor donesl listiny a oficiální prohlášení, že je profesor Snape zcela neviný, zproštěn všech obvinění a je čekatel na Merlinův řád I. Třídy. Kolega se sice tvářil, že je mu to lhostejné, ale viditelně se mu oddychlo. Nebelvírský potěr byl očividně nervózní a nevěděl co dělat. Slova se ujala ředitelka.

"Děkujeme za vaši přítomnost, ale již vás nebude zapotřebí."

Je až neuvěřitelné, jak mohou studenti rychle zmizet a to dobrovolně a s radostí. Poněkud ukvapeně odešla i ředitelka a Poppy se vytratila za Pommonou do skleníku. S kolegou Snapeem jsme osaměli.

"Tak to bychom měli, kolegyně. Je načase se vrátit do sklepení a dát si společně již zmiňovanou Whiskey.

Přitakala jsem, některé návrhy nelze odmítnout.

Procházeli jsme Bradavicemi a na Snapeovi bylo patrné, jak je spokojený, že mohl opustit ošetřovnu a mateřskou péči Poppy, ale musím uznat, že má tetu rád, nikdy ji neproklel, jen pouze vrčel, že není studentík, který si rozbil koleno, načež mu Poppy bleskurychle odpověděla, že je pouze její studentík, co ho málem rozcupoval had. No, body Poppy za statečnost se upřít nedají! Z rozjímání mne vytrhl kolegův hlas:

"Nemáte nic proti tomu, kdybychom se zastavili v učebně lektvarů?"

"Ani v nejmenším, ale stále tak trochu páchne močí."

"S největší pravděpodobností, Longbottoma přiškrtím."

"Uznávám, ten chlapec je lektvarové neštěstí, ale má velký potencionál ohledně bylinkářství. Madam Prýtová říkala, že ho považuje za svého nástupce."

"Dobrotivý Merline..."

V učebně to stále páchlo jak na veřejných záchodcích, ale profesoru Snapeovi to očividně nevadilo. Přecházel zamyšleně kolem lavic a u jedné ustrnul v pohybu.

"Kolegyně, pojďte sem na moment."

V rohu lavice bylo vyryto:

Snape je skurvisin!

A o kousek dál:

A mladá Mcgonakallka je pyča!

Podívali jsme se na sebe s kolegou a i beze slov bylo jasné jedinné... Máme neuvěřitelně inteligentní a nadané studenty!

"Ech, tedy raději si půjdeme dát tu whisky, co kolegyně?"

"Zcela určitě, kolego."

Vydali jsme se tedy do našeho sklepení. Našeho? Zní to tak nějak podivně… Snape je sice v rekonvalescenci, ale má neuvěřitelně rychlý a především dlouhý krok. Všichni mi říkali, jak rychle chodím, ale oproti němu, lezu jak želva s frakturou zadních končetin. Jaké štěstí, že jsme již na místě. Obývací máme společný, Snape přešel ke knihovně, povytáhl jednu knihu, spustil mechanismus a odkryl se likérník. Hmm, já vím proč miluji knihy! Sedli jsme si do křesel ke krbu a začali popíjet tu báječnou jantarovou tekutinu. S rozjímání mne vytrhl hluboký hlas kolegy:

"Proč jste se pohádala s Minervou, tedy pokud to není indiskrétní?"

"Rozhodně to není indiskrétní. Nechápu až patologickou posedlost tety, tím hnusným prašivcem Brumbálem."

Mé suché konstatování, vyvolalo dávící reflex u kolegy, zaskočila mu whisky.

"Znám Brumbála takřka od mala, nikdy to pro mne nebyl kouzelný dědeček, byl to spíše manipulativní pedofil. To jeho nenápadné pomrkávání a neustálá zásoba cukrovinek v kapsách hábitu, mne děsí ve snech doteď. A to jeho: "Moirinko, vem si bonbónek!" Och Merline! Je to podle mne falešný kretén. No, v tomto se Minervou nikdy neshodnu, nikdy! A vidíte, ten plesnivý hajzl je mrtvý a stejně mám kvůli tomu neshody s člověkem, který je moji jedinou rodinou."

Pořádně jsem si lokla a kolega mi hbitě dolil.

"Víte, že jste mi stále více sympatická?"

"To bude tím alkoholem, ale nápodobně."

"Nemyslím si."

"Já se nehádám."

A tak jsme se děli u krbu a popíjeli, popíjeli, popíjeli…….