Červenec 2015

MRCHA VI.

3. července 2015 v 0:24 | Snapea |  Povídky
Omluva za velké prodlení! Hlásím, že žiji a dala jsem se pěkně po Snapeovsku do kupy. Věnuji Lupině a Hance… J
MRCHA VI.
Cesta do ředitelny, nám s kolegou Snapem - Severusem, uběhla až nechutně rychle. Lezli jsme jak dvě největší lemry, co mají amputovanou alespoň jednu dolní končetinu a stejně jsme byli rychlí. Stáli jsme před chrličem a znechuceně na něj zírali.
"Nevím, zda jsem si neměl na sebe vzít kletbám odolné spodní prádlo. Mám takový pocit, že má Minerva dojem, že jsem tě zprznil…" povzdechl si Severus a ušklíbl se.
"Mne lze ještě více zprznit? Pro Merlina, neděs mne…"
"Měl jsem na mysli sexuální zprznění, Moiro…"
"Ses posral, ne?!"
"Ještě ne, snad později…"
"Brumbál." Vyplivla jsem doslova heslo pro vstup do ředitelny a společně jsme vstoupili na točité schodiště.
V ředitelně nás čekala poněkud nabroušená ředitelka a culící se obraz bývalého ředitele. Houkli jsme unisono "dobré ráno" a zapadli do křesel před pracovním stolem ředitelky a dělali, že tam vlastně ani nejsme.
"Dnes ráno, byl na vás žalostný a velice nepříjemný pohled." Začala své kázání teta.
"Minervo," promnul si Snape kořen nosu a znuděným hlasem pokračoval: "Kdy, je na mne příjemný pohled?"
"Na mne očividně vždy, že tetinko." Od mých slov odkapával sarkazmus a vypaloval na parketách díru.
"Jen doufám, že jste neprováděli nějaké… ehm… nepřístojnosti." Provrtávala nás teta pohledem.
"Čůral jsem z cimbuří hradu…" s kamennou tváří prohodil Snape.
"Tančila jsem ve spodním prádle na stole ve velké síni… zadarmo…" houkla jsem.
Minervě začalo cukat levé oční víčko a sevřela čelisti. Asi jsme ji vytočili.
"Mluvím vážně!" křikla.
"My samozřejmě také." S úsměvem jsme prohlásili.
"Minervo. K problému. Proč se Potter a Malfoy porvali?"
Nebohá ředitelka byla tak vykolejená, že chvíli na nás jen zírala.
"Pánové se porvali kvůli slečně Grangerové. Pan Malfoy ji sahal na pozadí!"
"Pubertální idioti. Seber jim každému body a napař trest se mnou. A co na to slečna Grangerová?" zajímalo mne zakončení incidentu.
"No, seřvala pana Pottera a začala ošetřovat pana Malfoye."
Severus se začal dusit kávou. Poprvé jsem viděla jeho tvář růžovou… červenou… rudou… fialovou… no nic, to nevykašle… Praštila jsem ho vší silou do zad a dala ho do předklonu, máchla hůlkou a doslova vykřikla kouzlo na vypuzení tekutiny z plic. Naštěstí zabralo a kolega měl za chvíli svoji standartní barvu. Lapal ještě krapet po dechu, ale dýchal. Poppy bude zírat, jsem schopna nejen přizabít, ale i oživit. Kolega chtěl něco říci:
"Severusi, nic neříkej a dýchej. Tvůj mozek potřebuje kyslík. Had a jeho jedové zuby tě nezabily, ale nadržený Malfoy junior ano? Tss, tss… jaké zklamání…"
Kolega jen po mně hodil velmi nepěkným pohledem, až mi zkyslo mléko v kávě. A Ukázal mi vztyčený prostředníček. Když to nejde verbálně, lze to i nonverbálně. Laškovně jsem zamávala obočím, a poslala mu vzdušný polibek. Severus jej ve vzduchu zachytil, postavil se, imaginární polibek pečlivě umístil na křeslo, sednul si na něj, zavrtěl se a mrknul na mne. Teatrálně jsem si dala ruce na srdce a blaženě vzdychla.
"VEN! Ven vy šašci!"
Poslušně jsme vstali, zasalutovali vytočené ředitelce a vypadli ven.
"Asi jsme to přepískli, Moiro…"
"Trošku…"
Došli jsme do sklepení a plácli sebou do křesel - opět.
"Birby!"
Můj skvělý skřítek se s hlasitým puf přemístil přímo ke mně.
"Bude si slečna Moira přát?"
"Birby, buď tak hodný a dones nám 2x kuřecí vývar a dva máslové ležáky. Děkuji moc!"
"Birby to pro slečnu moc rád udělá!"
Za chvíli, jsme už srkali polévku a zaháněli poslední zbytky opice.
"Jak jsi na tom z nitrozpytem a nitrobranou?"
"Asi jako ty s baletem, Severusi…"
"Hmm, takže ti nebude problém odebrat vzpomínky a společně s mými, si ujasnit, co jsme prováděli v noci."
"Chlastali jsme. A pokud si mne přeci jen zprznil, tak to asi stálo za prd, nic si nepamatuji. Poslední, co se mi vybavuje, je jak hladím lva…"
"Kdybych tě zprznil, tak to víš. Nemohla bys na to zapomenout. Jsem skvělý!" hrdě pohodil hlavou Snape a já vybuchla smíchy.
"Však on tě ten smích přejde, potvoro."
Musím uznat, že když se nade mnou tyčil hrozivý profesor lektvarů s namířenou hůlkou na můj spánek, nasucho jsem polkla… Sklonil svůj obličej k mému.
"Moiro, uvolni se a soustřeď se na včerejší večer. Podívej se mi do očí… Legilimens!"
Nikdy jsem nezkoušela mudlovské drogy, ale podle popisu, musí být nitrozpyt hodně podobný jejich účinkům. Čerň Severusových očí, tlak v hlavě a pak podivný pocit cizího vědomí v mé mysli. Severus již dávno ukončil výběr daných vzpomínek a já stále hleděla do prázdna.
"Moiro… Moiro, no tak vnímáš mne?"
Ne nadarmo se o mne říká, že jsem mrcha. Potrápím chlapečka… Dezorientovaně jsem stočila pohled k Severusovi a naprosto idiotsky na něj hleděla a pak se uchichtla. A poté přišlo finále. Nechala jsem vytéct z koutku úst potůček slin a zachrochtala. Můj kolega byl v pořádném šoku. Přejel si zoufale dlaní přes obličej a zhluboka se nadechnul.
"Kurva!"
"I ta byla jednou poctivá…"
"Moiro?"
"Měl jsi strach, co?"
"Mrcho!"