Říjen 2015

Mrcha VII.

5. října 2015 v 16:27 | Snapea |  Povídky

Děkuji moc za velice milé komentáře u minulé kapitolky! Navštívila mne múza, přidávám kapitolku. S velkým díky věnováno: Lupině, Grepik03 a Denice! .-)

Po mém prý nejapném vtípku, když jsem po nitrozpytu předvedla parádního kreténa, Severus prohlásil, že mne zabije. No, to aby si pospíšil, tuším, že na mne bude fronta. Nakonec Potter a Weasley trest nedostali, večer je vánoční večírek a ples. Vyšlo jim to, smradům. Seděli jsme se Severusem v křeslech u krbu a četli každý svoji knihu, když zahučel krb a přiletaxovala se nám návštěva - Minerva. Asi bez nás nemůže být.

"Tak budeme mít nového profesora obrany!" nadšeně hlásila.

"A co je s Gouldingovou?" zajímal se kolega a mne to zajímalo také.

"Je těhotná."

"Hm, je blbá."

"Moiro!"

"Minervo, ne že bych nevěřil tvým schopnostem, ale Brumbál, vždy vybral nějakou katastrofu. Posedlého idiota, narcistického kreténa, zablešeného vlkodlaka, maniakálního smrtijeda, sadistickou ropuchu a mne…" suše komentoval Severus.

"Jó, Brumbál byl klasa…"

"Moiro!"

Minervě se očividně velice líbí mé křestní jméno, že jej neustále opakuje.

"Nového profesora jsem vybrala já. Představím ho na plese a vy dva, se budete chovat slušně!"

"Takže žádné čůrání z cimbuří…" smutně prohlásil Severus.

"A žádné nahaté tanečky na stole ve velké síni…" povzdychla jsem si, posadil se na opěradlo Severusova křesla a objala ho kolem ramen a on se ke mně přitulil. Minervu jsme opětovně vytočili. Práskla dveřmi a vydala se pěšky do ředitelny.

"Moiro, tak si myslím, že nám ředitelka nedá prémie…"

No, také si myslím.

"Jdu se nějak zkulturnit na ten přeslavný večer, jdu do koupelny první. Ty se také nějak uprav. V 18.h, sraz zde, kdybys mne nepoznal, jsem ta v černém."

Kolega na mne jen mávnul rukou, že rozumí a dál četl. Na ten pitomý ples, jsem si dokonce objednala i nové šaty a to velikosti stanu na famfrpálové mistroství světa. Samozřejmě černé. Nějak jsem se upravila, nalíčila a vlasy nechala tentokrát rozpuštěné. Vypadám, jak vypadám, seru na to! Ještě jsem chtěla rychle vlítnout do koupelny. Rozrazila jsem dveře a vyvředila holícího se Severuse.

"Kurva!" zařval.

"Omyl, Moira!" zařvala jsem nazpět.

Stál jen v kalhotách u zrcadla a krvácel, říznul se břitvou přes celou tvář.

"Promiň! Ukaž." Hnala jsem se k němu a kapesníkem mu otřela tvář a hůlkou zacelila ránu.

"Co to zase provádíte?!" ve dveřích stála Minerva… Opět.

"Provádíme pářící rituály." Pravil Severus a protočil oči.

"Jo a s mojí panenskou krví." Přisadila jsem si.

O Minervu se pokoušel infarkt.

"Klid tetinko, Severus se pořezal, tak jsem mu ošetřila ránu. Nic víc, nic míň. Čemu vděčíme za tvoji návštěvu?"

"Opětovnou návštěvu." Prsknul Snape.

"První tanec budou tančit profesoři. Umíte tančit?"

"Jo, dupáka."

Zase nám práskla dveřmi. Severus se spokojeně ušklíbal a já taky. Ten dupák se mu povedl.

"Hodláš se doobléci, nebo půjdeš nahoře bez?"

"Pokud půjdeš i ty, Moiro…"

"Nech si o tom zdát, chlípný starče…"

"Potvoro!"

Oba a zcela oblečeni, jsme stáli v obýváku a koukali na hodiny.

"Hodina našeho utrpení se blíží…" pohřebním hlasem pravil Severus.

"A čas naší společenské sebevraždy nastal…"

Kolega mi nabídl rámě, já přijala a vyrazili jsme.

"Vypadáme jako párek pohřebáků. Nemáš věnec, ať jsme styloví, Severusi?"

"Nemám, ale objednáme si věneček a rakvičku."

Zavěšeni do sebe, jsme vstoupili do velké síně a znechuceně pozorovali vánoční výzdobu a taneční parket. A naopak nás sledovali vyděšení studenti a ano přiznejme si to, i personál. Stoupli jsme si do rohu a snažili se splynout s okolím. Neúspěšně. Minerva třikrát tleskla na znamení, že je první tanec. Došli jsme na parket a zaujali taneční pózu. Začaly hrát první tóny valčíku. Tančili jsme jako dva černé přízraky. Tanec skončil a my zase zapadli do rohu. Ředitelka všechny srdečně přivítala a vyzvala kouzelnický potěr na parket.

Pili jsme víno a jedli jednohubky. Najednou Severus zbledl a stuhnul. Blížila se k nám Minerva s nějakým chlapem, co se tvářil jak největší frajer a kurevník.

"Ráda vám představuji nového profesora Obrany, Siriuse Blacka!" nadšeně a s úsměvem hlásila Minerva.

Sirius Black… ten Black, co dělal Severusovi ze života peklo! Probírali jsme naše dětsví a setkání se šikanou.

"Srab… tedy, chci říct Snape." Ušklíbl se ten zmetek a otočil se na mne.

"Slečno Moiro. Smím vám políbit ručku?" To jako vážně??

"Ale beze všeho… Klidně i prdel!"

A bylo ticho… hrobové ticho…

První se vzpamatoval Severus a zářivě se na mne usmál a já mu úsměv oplatila.

"Blacku, co blechy a filcky? Stále ses jich nezbavil, co?" zavrčel Snape.

Minerva byla bledá vzteky a Black čuměl jak prase na řezníka. Než stačil cokoli kdokoli říct, vzal mne Severus za ruku a šli jsme tančit.

"Severusi, toho idiota odrovnáme. Bude s brekem utíkat z Bradavic!" prohlásila jsem a stiskla mu ruku.

"Děkuji."

"No, teta mne asi zabije."

"Budu tě bránit."

"Drahoušku, nejdříve zabije mne a pak tebe."

"Jaké štěstí, že chodíme pouze v černé!"

"Poppy nás nedá!" Byla jsem si jistá.

Ale pak jsem viděla drahou tetu Minervu a drahou tetu Poppy jak na nás zírají.

"Severusi?"

"Ano?"

"Minerva a Poppy na nás zírají… zlostně…"

"Jsme v hajzlu…"