Listopad 2015

Mrcha VIII.

17. listopadu 2015 v 15:48 | snapea |  Povídky
Děkuji převelice za povzbuzující komentíky! Kapitolka věnována: Lupině, denice, grepik03, agata, Luisa, Luci.e.n! Díky moc a příjemné počtení :-)


Mrcha VIII.

Snažili jsme se se Severusem tančit - snaha marná, vypadáme jak profesionální šlapači zelí. A tančit na ploužák je něco podobného, jako se snažit učit slona jezdit na kole. Ale co, ke stolu se vrátit nemůžeme, je tam nasraná Minerva a nasraně se tvářící Poppy.
"Severusi, Poppy se tváří, že nás chce sežrat zaživa…"
"V tom případě si na tobě pošmákne…" zašklebil se ten holomek, můj taneční partner a drahý kolega a laškovně mne praštil přes mé mohutné pozadí.

"Za to na tobě, si ta nebohá žena vyláme zuby a vůbec si nepochutná. Samé kosti…" nedala jsem se a dloubla ho do žeber, bolestivě. A vzápětí jsme se začali chechtat.
Komu ovšem do smíchu nebylo, byla Minerva, Poppy a Black. Stáli vedle sebe jak tři sudičky a hleděli na divnou dvojici doslova parodující tanec.

"Minervo, on jí sáhnul na zadek!" nevěřícně prohlásil zablešený profesor Black.

Ředitelka se netvářila nijak inteligentně vzhledem k postu, který zastává a zírala s vytřeštěnýma očima.
Poppy se začala divně usmívat, začala mít výraz těžkého diabetika před výlohou v cukrárně.
Nejvíce je ovšem šokovalo to, jak jsem Severuse dloubla do žeber, protože z jejich úhlu pohledu to vypadalo jako bych mu sáhla do rozkroku. Kolega tu domněnku potvrdil trhnutím a poskočením. Tím pádem už nejme jen nevychované, sarkastické a nevzhledné duo, ale i jako perverzní duo. Báječné, jednoduše báječné…

Ale ne nadarmo jsem označována za mrchu. Pošeptala jsem Severusovi aktuální situaci. Jeho dravčí úsměv vypadal slibně. Něco chystá…

"Moiro, pojďme se posadit ke stolu. Je na čase vést konverzaci na úrovni."

Zavěšeni do sebe, jsme se šli usadit na svá místa u nechutně vánočního stolu. To mi připomnělo velice veselou příhodu ze včerejška.

Seděla jsem dopoledne v obýváku, když v tom se rozrazily dveře a v nich stál obrovský jehličnan, rval se dovnitř, funěl a odchrchnul si na podlahu hlen podivuhodných a úctyhodných rozměrů. Krve by se ve mne nedořezal.
"Kurva, co za hajzla.." zasípala jsem, tasila hůlku a na zákeřný jehličnan seslala útočnou kletbu. Jehličnan se skácel k zemi. I s Hagridem. Severus, který se objevil ani nevím kdy, se opíral o křeslo a ryčel smíchy. Hagrid se zvedal i se stromem ze země a nechápal, o co jde.
"Slečinko, vy vážně nemáte ráda vánoce, že jo?"
Hagridovo konstatování dostalo i mne, smála jsem se taky.

Sotva jsme se Severusem dosedli na naše místa u stolu, přiřítila se nasraná Minerva, uražený Black a uculující se Poppy. Bradavická ošetřovatelka, se k nám odhodlaně hnala, postavila se za nás a nad naše hlavy zavěsila jmelí.

"Víte co následuje?" nadšeně se ptala.

"Očividně." zamručel Severus, nahnul se k mému obličeji a pomoci nitrozpytu mi sdělil, že na tři vyšleme na toho stromového cizopasníka Incendio.
Křoví nad námi shořelo a Poppy nám oběma dala záhlavek.

"Žádala jsem vás, ať se chováte slušně a vy?!" naštvaně syčela Minerva. Nebelvírka a syčí…

"Kdybych tady novému kolegovi řekla, že je namyšlený kokot, dala bych ti zapravdu, ale nejsem si jistá, co myslíš tím "Chovat se slušně". Nechápu tvé rozhořčení, teto." nevinně jsem prohlásila a zatřepotala řasami.

"Blacka jsem neproklel a nezabil. Chovám se více než slušně." zavrčel směrem k ředitelce Snape.

"Ale nehádejme se, jsou vánoce! Pěkně si spolu poseďme u stolu a zapomeňme na hádky." snažila se o smír Poppy.

"Nebudu sedět u jednoho stolu se smrtijedem!" zařval Black.

"Tak vezměte svoji nechutnou maličkost a své o nic méně nechutné pozadí a běžte třeba do hajzlu." mile jsem prohlásila a opět zatřepotala řasami.

"Vypadni Blacku, o tebe a tvé blechy a filcky nikdo nestojí." suše pronesl Severus.

Nechutný Black, se svým nechutným pozadím, blechami, filckami a uražeností, odešel k Nebelvírskému stolu a spolu s Potterem a Weasleym na nás vrhali vražedné pohledy.

"Veselé vánoce, Severusi!" prohlásila jsem.
"Vskutku, i tobě Moiro!"
"Jste nemožní." povzdychla si Minerva.
Já i Severus, jsme Minervu každý políbili na tvář a chystali se k odchodu z této vánoční frašky.

"Severusi, máš jít za Albusem ."

"Proč."

"To netuším."

Severus se vydal do ředitelny, za obrazem Brumbála a já do sklepení. Musím odeslat dárky a přichystat něco ostřejšího k pití pro Severuse. Tuším, že to bude potřebovat.

Když se Severus vrátil od i po smrti otravujícího Brumbála, byl zamlklý, napjatý a ihned zapadl do své ložnice. Šla jsem do té své a na dveře jeho ložnice seslal monitorovací kouzlo.
Můj šestý smysl mne nezklamal. Po půlnoci se rozezněl alarm v mém pokoji a upozorňoval na to, že se něco děje v Severusově pokoji. Vystřelila jsem z postele a letěla za Severusem.

Rozrazila jsem dveře a byla v šoku. Znám noční můry velice dobře, ale to, v čem se nacházel Severus, nebyla obyčejná noční můra. Byl ve stavu naprosté hrůzy a prožíval své nejhorší vzpomínky neustále dokola. Snažila jsem se ho probrat, byl celý studený a oči mu pokrývalo mléčné bělmo. Musela jsem se uklidnit. Přivolala jsem si ze skladu lektvary, rychle je dostala do Severuse, seslala na něj ohřívací kouzlo a čekala.
Po chvíli se jeho dech uklidnil, jeho pokožka už nebyla jako led a z očí zmizel mléčný opar.
"Už je to v pořádku, jsem tady, už je to v pořádku." uklidňovala jsem ho a hladila po zpoceném čele.

Čekala jsem jakoukoli reakci, jen ne tu, že mne Severus obejme a doslova se ke mne přitiskne. A tak jsme leželi na posteli v těsném objetí.

"Někdo nám tu chybí." zachraptěl Severus.
"Jo, Minerva…" prohodila jsem a v tu chvíli se rozrazily dveře ložnice a v nich stála Minerva s Poppy.

A kurva…