Prosinec 2015

Menší info ze Snapeina života

12. prosince 2015 v 4:46 | snapea |  Tak si říkám...
N E S T Í H Á M...

Nestíhám skoro vše. Mám zase nádherné nedobrovolně workoholicko - srací období. V práci mám děsný šrumec, zavádí se nové zdravotní dokumentace a hádejte kdo se takřka nastěhoval na ošetřovnu a se zdejším PC navázal takřka intimní vztah...? Ano, chvilka napětí... Snapea! Do toho někteří naprosto stupidní a iritující jedinci nabyli dojmu, že jsem toaletní papír, tudíž si s moji maličkostí chtěli vytřít prdel. Jako toaletní papír rozhodně nejsem třívrstvý harmasen, měkký jako peříčko a voňavý jako jarní louka. Jsem šmirglpapír! HA a ať mi někdo tvrdí, že má paranoia a chorobné nedůvěřování lidem, je na škodu! Hmpf. Jsem emocionální mrzák a hudroš a jsem potvora, ale co! Pomsta bude milá a zastudena. Praštím je třeba zmrzlým kuřetem... :-) Do toho se blíží vánoce... Doma zásadně nic nezdobím, stromeček, baňky, řetězy, blikající světýlka, vánoční atmosféru a jiné naprosto nechutné a na nervy jdoucí hovadiny u mne nenajdete. Jsem vánoční ignorant. Musím přiznat, nemít svoji nemilou povahu, už jsem někde na oddělení psychiatrie, pod sedativy a s mentální úrovní zmrzlé zeleniny. Pekla jsem s kamarádkou cukroví - pomáhala jsem. Byla na nervy s mojí chorobnou přesností. Nesnáším slovní spojení "OD OKA" a nerovné vykrajování cukroví! Chystáme se péct a zdobit perníčky - mám velkou zásoby zelené zdobící polevy - nenápadné zmijozelské perníčky... :-) A velké zásoby vulgárních výrazů... Moc vám děkuji za komentáře a milá slova a velice se omlouvám, že neodpovídám a kapitolky nepřibývají tak často, jako bych chtěla. Mám noční a oželila jsem několik cigaret, abych mohla vložit další část Mrchy a tento můj slovní průjem. Ironii zdar a sarkasmu zvláště, aneb nešilte z vánoc! Vždy uvažuji, jestli nemám ráda vánoce já a nebo ony mne... Přeji pěkné svátky, hlavně klidné! Já budu s rodinou, která mne zná a akceptuje moji povahu. Jen díky nim a mým dobrým kamarádkám, nejsem úplný sociopat. Budu se snažit do vánoc dopsat kapitolku, jako vánoční dárek. A co si přeji k vánocům? Aby každý žijící jedinec, vlastnil fungující mozek a alespoň částečně věděl jak jej použít a nebál se toho! :-)

Mrcha IX.

12. prosince 2015 v 2:29 | snapea |  Povídky
MRCHA IX.

Převelice všem děkuji za komentáře, doufám, že se vám bude má povídka líbit a bude vás bavit! Kapitolku věnuji:
Lupina.
Grepik03
Luisa
Denice
Agata
Aurora
Shiwa
Příjemné počtení! .-)

Nikdy by mne nenapadlo, že budu jednou přichycena mýma tetama v posteli s mužem… Ale stalo se. Vsadím se, že mám stejně šokovaný výraz jako Severus. Poppy i Minerva se na nás hnaly. Zavřela jsem oči. Teď nás zabijí.

"Severusi, jsi v pořádku? Moirin skřítek nás s Minervou vyděsil, že je s tebou zle!" Poppy měla oči jen pro Severuse a já nikoho nezajímala, naštěstí. Opatrně jsem se vyprostila ze Severusova objetí a nechala Poppy sesílat diagnostická kouzla.
"Co se vůbec stalo, Moiro?" zajímala se Minerva.
"Když se Severus vrátil, od toho starého haj…eh… Brumbála, vypadal divně - více než obvykle…"
"Oh, děkuji za poklonu…"
"Nepřerušuj mne, teď jsi pacient…" prskla jsem.
"Severusi, ty zmlkni, Moiro, ty pokračuj!" vyzvala nás netrpělivě Minerva.
"Tak jsem na jeho ložnici seslala monitorovací kouzlo. Měl noční děs, ale spíše si myslím, že na něj někdo uvrhnul zakletí, napadá mne Mozkomorova smyčka. Prožíváte své nejhorší vzpomínky dokola, ale nemůžete se probrat."
"Mohu potvrdit. Poppy, nechej toho, už jsem v pořádku, Moira mi podala potřebné lektvary a probrala mne." odháněl Severus neodbytnou a přepečlivou ošetřovatelku.
"No, toho jsme si všimly." ušklíbla se Poppy a významně na nás zamávala obočím.
Má reakce byla protočení očí a Severus si odfrknul.
"Ale kdo to mohl být, kdo by chtěl Severuse uřknout?" dumala ředitelka.
"Zajdu pro metrový pergamen, adeptů máme spoustu…" neodpustila jsem si.
"Tak do týdne, budeme mít seznam sepsaný…" jízlivě se usmál kolega.
"Hmm."
"Ano, hmm Minervo."
Puf, způsobené přemístěním domácího skřítka, nám málem přivodilo infarkt a Birbymu úraz, naráz na něj mířily čtyři hůlky. Ten chudera nám donesl vánoční dárky, bylo již velmi brzké ráno.
"Birby se omlouvá, Birby donesl dárky. Jsou v obývacím pokoji. Birby donesl dárky pro všechny."
"Díky, Birby! Prosím, buď tak hodný a objednej nám všem sušenky a horkou čokoládu." poprosila jsem to mé milé ušaté stvoření.
Přesunuli jsme se všichni do pokoje ke konferenčnímu stolku u krbu, který překypoval dárky.
"Je nutné, abych zde byl?"
"Je. Dárky do postele ti nosit nehodlám." Nesmlouvavě odbyla lektvaristu ředitelka.
"Já už tam jeden dáreček dnes měl." ušklíbl se Severus a vzápětí dostal záhlavek…ode mne.
Tety nás pobaveně sledovaly. Nevím, co je zde zábavného!
"Moiro, jsi nejmladší. Rozdej dárky." určila mne Minerva Ježíškem. Oh, zatraceně úžasná role. Pobral jsem kupu balíčků a podala je Poppy, druhou kupu Minervě, třetí sobě a čtvrtou kupku nechala na stole.
"Jelikož jsi byl celý rok sarkastický prevít, dostaneš ho…"
MOIRO!"
"Hodně dárečků!" dodala jsem s úsměvem a předala dárky kolegovi.
Rozbalila jsem první dárek. Kniha. "Partnerská láska" Zdá se, že i krb dostane svůj dáreček. Poppy má na knihy hrozný vkus. Ale stříbrný řetízek s kotlíkem na krk je úžasný!
Druhý dárek. Černá noční košile s nápisem "Noční můra". Dárek od mé kamarádky Jane. Přesně podle mého gusta! S Jane, se známe dlouho a dobře.
Třetí dárek. Kniha. "Pýcha a Předsudek" s ilustracemi. Dárek od mé druhé kamarádky Pauly. Mám slabost pro Austenovou.
Čtvrtý dárek. Kniha. "Jak si najít partnera, aneb léta běží" Minerva má očividný nevkus na knihy jako Poppy. Avšak platinový prstýnek s ochrannými runami je nádherný. Hned jsem si jej nasadila. Kámen uprostřed zezelenal.
Pátý dárek. Pořádně zabalený. Nádherná brož! Stříbrný had, prokládaný safíry. Podle Severusova obličeje, který získal mírně načervenalou barvu vím, že je dárek od něj. Až odejdou milé tetinky, musím mu poděkovat!
Šestý dárek a zároveň poslední. Prvně jsem myslela, že jde o obraz, ale bylo to zarámované poděkování studentů Zmijozelu. Začaly mne pálit oči a v krku jsem měla knedlík. Doposud zastupuji Severuse jako ředitelka koleje. A očividně si nevedu nejhůře. Musím přiznat, že jsem dojatá.
Severus se na mne zazubil a ukázal mi to stejné poděkování, které dostal on.
"Moiro, tímto tě oficiálně vítám ve zmijozelské koleji a rodině." Slavnostně prohlásil Severus a podal mi ruku. S díky jsem hrdě přijala. Minerva na nás zaraženě koukala.
"Minervo, snad sis nemyslela, že je Moira Nebelvír?" odfrkl si pobaveně můj kolega.
"Ne, ale doufala jsem…"
"Snad ne ve vánoční zázrak, tetinko?"
Dopili jsme čokoládu, snědli sušenky a drahé tetinky nás opustily, samozřejmě nás nejdřív objaly, políbaly a s mrkáním odešly.
"Jak se cítíš, Severusi?"
"Dobře."
"Vyčerpávající odpověď."
"Vskutku."
"Děkuji za brož, je nádherná!"
"Není zač, Moiro. I já děkuji." Zamumlal kolega a poklepal na křišťálovou sadu na lektvary. Od Poppy dostal starodávnou knihu o alchymii a lektvarech a od Minervy totožný prsten jako já. Když si jej nasadil, tři drobné kamínky po obvodu taktéž zezelenaly, jako můj krystal na prstenu.
"Co to znamená, že nám kamínky zezelenaly?"
"Netuším, pokusím se něco později vyhledat."
"Kdo myslíš, že na tebe zaútočil?
"Počínaje Blackem, kohokoliv konče. Někdo mi chtěl dát vánoční dáreček jako první."
"Musí tě zbožňovat!"
Není to vtipné, ale my se chechtáme jako idioti.
"Birby!"
"Paní si přeje." S úklonou se objevil můj skřítek.
"Tady máš od nás dárek."
Krabice sladkostí udělala na Birbyho dojem, začal slzet jako o závod a děkovat. Dala jsem mu do konce dne volno.
"Moiro, vadilo by ti, kdyby s námi posnídal a rozbalil dárky Draco? Je můj kmotřenec a je teď sám."
"Ale zajisté!"
Dracova matka je u sv. Munga. Dlouhodobé mučení cruciatem si vybralo svoji daň. Nikoho nepoznává, pouze apaticky leží. Otec vzal roha a o syna nejeví zájem. Neříkám, že je Draco svatoušek, ale oblíbila jsem si ho. Má teď pouze Severuse a slečnu Grangerovou, což velice nelibě nesou její kamarádi ze zlatého tria.
"Chci ti také poděkovat, že si se starala o moji kolej. Vím, že je to s nimi těžké, ale nikdy to neměli a nikdy nebudou mít lehké."
"Neděkuj. Jsou to prevíti, ale co jiného jim zbývá? Je smutné, že jsou všechny zbývající koleje oblíbené a protěžované. Zmijozel je považován za tu špatnou kolej, která produkuje jen samé temné kouzelníky a zlosyny. Nesouhlasím! Budu je bránit, jsou to jen děti! A hajzly měly i ostatní koleje, ale o tom se nemluví! Kurva a už jsem zase vytočená!" vrčela jsem jako kerberus a zlostně jsem praštila pěstí do stolu, až poskočily hrnečky a dárky.
"Připomeň mi, že tě nemám moc provokovat. Vsadím se, že kdybys mi jednu ubalila…"
"Tak máš týden ve stolici zuby…"
"Lákává představa…"
"Já produkuji jen lákavé představy."
"Taky bych pár měl!"
"Například?"
"Například ta tvoje noční košilka. Když ses nade mnou skláněla, viděl jsem dvě opuštěná kůzlátka a AUUU!"
"Ber to, že ti vrazila nasraná matka koza. Nech si zajít chuť, ty starý chlípníku."
"Je mi nějak špatně točí se mi hlava…"
"Merline! Severusi!"
Proboha, ten záhlavek nemohl být tak silný! Rychle jsem se k němu přesunula, pomohla mu lehnout si na pohovku. Naklonila jsem se nad něj, a ukázala dva prsty.
"Vidíš dobře?"
"Naprosto skvěle!"
Aha. Pán je vtipný a já blbka mu na to skočím!
"HA HA!"
"Pošlu raději Dracovi patrona, než mi vážně jednu ubalíš a já budu konečníkem produkovat svůj chrup."
Jsem zvědavá na Severusova patrona. Mým patronem je sova, spíše výr. Výra měl i jeden dotyčný člověk, ke kterému jsem chovala jisté city. Ač jsem se na něj snažila jakkoli zapomenout, nejde to. A Severus má… Pumu. No, tak to se hodí. Patronus se ke mně přiblížil, jakoby si mne očichal, drcnul mne čenichem a prošel zdí.
"Proboha, myslela jsem, že mne chce sežrat… Co se chechtáš? Samozřejmně vím, že to patronus nedokáže, ale ten tvůj vypadá jako živý!"
"Působivý, že? A tvůj patronus?"
"Já mám výra."
Soustředila jsem se na svoji šťastnou vzpomínku a z hůlky mi měl vyletět můj výstavní výr… Nevyletěl… Tedy, alespoň ne výr… A do řiti…