Mrcha XII.

21. října 2016 v 0:59 | snapea |  Povídky
Drahé mé čtenářky, konečně jsem schopna uveřejnit další kapitolku. Děkuji za přízeň a trpělivost, nemám teď nějak dobré období (ne, že bych někdy nějaké měla…) a bojuji se vším možným… Příjemné počtení všem!
Minerva zuřila. Svoji tetu poznám natolik dobře, abych svraštělé obočí a rty spojené do tenké linky, považovala za průser. A zázrakem v tom průseru nejsem tentokrát já, ale Black.
"Opusťte prosím ředitelnu… Siriusi Blacku, ty samozřejmě nikam!" vyštěkla svým zastrašujícím hlasem a očima doslova provrtávala toho zablešeného idiota.
Urychleně jsme se vytratili z ředitelny a všichni měli velice naspěch. Severus se chystal nabrat směr sklepení, ale já jsem ho chytila za ruku, gestem naznačila ať je potichu a máchla hůlkou ke dveřím ředitelny. Chvíli bylo ticho a pak jsme uslyšeli jakoby zapraskání ve starém rádiu a:
"Siriusi Blacku! Co to mělo znamenat?! Jsem naprosto znechucená!"
"Srabus…"
"ZMLKNI! Severus pro nás udělal maximum, má obrovský podíl na tom, že jsme válku vyhráli! Budeš potrestán, nemysli si, že ti to projde, já nejsem Albus! A ty Albusi, sklapni!"
Severus byl šokován a já taky. Teta nejenže seřvala Blacka, ale i Brumbála! Šokovaně jsme na sebe hleděli a pak se dali na útěk, protože Black byl vyhozen z ředitelny a nikdo nemusí vědět, že jsme tam špiclovali, že. Studenti poněkud vyjeveně zírali, když viděli utíkat Severuse a mne v závěsu. Doběhli jsme do sklepení (já se doplazila a zněla jako astmatický hroch), dosedli na gauč a zírali na sebe.
"Minerva dořvala Brumbála a já to kurva neviděl!" lítostivě pravil můj kolega a spokojeně se šklebil.
"Kéž bych byla muškou…"
"Moiro, muškou?"
"Sklapni. Tak spíše masařkou… Přestaň se chechtat ty dobytku, ty bys mohl být tak opuchlou nití!"
"Nepodceňuj mne, Moiro."
"CHA! Pojď, dáme páku!"
Jako dva idioti, jsme si sedli naproti sobě, položili lokty na stůl, uchopili ruku toho druhého a volnou ruku dali za záda.
"Severusi, ty nemáš ruce, ty máš tlapy!"
"Kdo může za to, že máš ruce jako prvňák!"
Vtipné, vážně. Moje dlaň se v té jeho doslova ztratila.
"Tři, dva, jedna, TEĎ!"
Začal lítý boj, který jsem v momentě prohrála. Jednak má ten pacholek vážně sílu a v nestřeženém okamžiku mne polechtal svoji volnou rukou.
"Ty zmetku, podvádíš!"
"Jsem Zmijozel, ne idiot!"
"Počkej!"
Vrhla jsem se na kolegu, že ho pořádně zlechtám, ale ten prevít mne nějakým chvatem přetočil na záda, mé nebohé ruce uvěznil v těch svých tlapách a já byla v prdeli na tři takty.
"Nezahrávej si se mnou, holčičko…" křenil se ten šmejd.
Snažila jsem se jak jsem chtěla, ale nic nebylo platné.
"Pusť mne z těch svých pařátů, ty prevíte!"
"A co za to?"
"Nezabiju tě! Co se směješ? COO?!"
Najednou zahučel krb a z něj vyšla Minerva. Opět. Zase. Neočekávaně.
"U Merlinovy bradky!" vykřikla tenoučkým a velmi vysokým hláskem.
"Co tu zase děláte?!"
"Co myslíš, Minervo?" zeptal se hedvábně Severus a aniž by ze mne slezl a pustil mne.
"Severus, je hormony zmítané prase. Očividně." Šklebila jsem se a na Severuse vyplázla jazyk.
Teta vypadala, že jí trefí šlak. Využila jsem situace a kousla Severuse do ruky, ten zařval a pustil mne.
"Tys mne kousla, potvoro!"
"Jsem mrcha, ne idiot!"
"Je v tomto hradu vůbec někdo normální??" takřka plačtivě pravila teta.
Zvedli jsme se z podlahy, upravili se a usadili se vzorně na pohovku. Minerva si sedla do ušáku a vypadala jako hromádka neštěstí.
"Minervo, nechci ti nějak brát iluze, ale v tomto hradu, není nikdo normální."
"Severusi, ty umíš člověka neuvěřitelně potěšit."
"Jsem v tom vážně skvělý."
"Uvažuji o tom, že půjdu do důchodu."
"Nebuď směšná, teto. A kdo by tady ten blázinec korigova?"
"Já už rozhodně ne. Jeden rok mi bohatě stačil. Ředitel už nikdy víc." Zachmuřeně se ozval Severus a jeho dobrá nálada byla tatam.
"Co si vlastně chtěla, má ubohá tetinko?"
"Jen jsem chtěla říci Severusovi, že bued Sirius řádně potrestán. Takové chování nehodlám tolerovat. Raději půjdu. A krb k vám už nehodlám používat, nehodlám riskovat infarkt. Chovejte se tu slušně."
Za dvojitého a neslušného odfrknutí, se nebohá ředitelka krbem odletaxovala. Nic bych nedala za to, že si jde nalít pořádnou dávku skotské.
"Bylo to hodně zlé, ten rok, co jsi byl ředitelem?" prolomila jsem mlčení.
"Více než zlé. Musel jsem mučit děcka, nenávist vůči mé osobě byla doslova hmatatelná. Když jsem umíral v chroptící chýši, bral jsem to jako vysvobození, ale zároveň jsem měl obavy, co se stane s mojí temnou duší. Poppy i Minerva mne nesnášely, Pán Zla byl tak paranoidní a vzteklý, že se divím tomu, že jsem to vše přežil. A nevím, zda jsem si vůbec zasloužil přežít, měl jsem shnít v pekle…"
"Severusi, poslouchej mne. Když jsem nastoupila do Bradavic, Minerva i Poppy nad tebou držely ochrannou ruku. Poppy tě bere jako syna a Minerva, ač to nedává až tak okatě najevo, si tě váží a považuje za přítele. Co bylo, bylo. Studenti tě nesnáší, ale to mne také, ale nikdo z nich tě nenávidí. Podle mne si statečný a velice loajální. Netuším, proč jsi to vše podstoupil, vím, že je to osobní, ale ať to bylo cokoli, jen díky tobě jsme vážně vyhráli tu skurvenou válku."
"Moiro, dělal jsem strašné věci…"
"A kdo ne? Zabíjela jsem a umučila několik smrtijedů. Nikdo, kdo doopravdy bojoval ve válce, není bez poskvrny. Nepřemýšlej a netrap se nad věcmi, které už byly."
Přisedla jsem si k té černé hromádce neštěstí a chytila ho za tu jeho tlapu, na které se skvěl můj parádní otisk zubů.
"Koušeš vážně skvěle, potvoro." Usmíval se Severus a sledoval svoji pokousanou ruku, ve které se ztrácela ta má.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 21. října 2016 v 6:03 | Reagovat

Drahá Snapeo, děkuji za skvělou kapitolu. Chápu, že když má člověk obdobi, kdy se všechno kolem sype, tak nemá chuť ani silu dělat cokoli navíc. Točím se v tom nějakou dobu taky, zanedbávám čarodějky na kizi, ale když jsem v mailu viděla upozornění na tvoji novou kapitolu, připadala jsem si jak vyleceny alkoholik slintajici nad panakem rumu.. :-D A musím říct, že po přečtení se mi alespoň malinko zvedla nálada a za to ti vážne děkuji ♡
Jako vždy - excelentní výkon, Black dostane po hubě, Moira zvládla pokousat  (!) :))) Severuse, Severus dokázal, že ac vypadá jak otekla nit, zvladne i Moiru a chudák Minerva si konečně přiznala, že šéfuje blázinci  (osobne si myslím, že po odchodu Brumbála se situace rapidne zlepšila :))))
Jo a soucitim s Moirou - jako astmaticky hroch si připadám kazde ráno, když letim ze školky na autobus, normální dech chytam az v práci, což je hodina cesty  ;)
Na závěr - budu moc ráda, když povídku nevzdas, protože ver nebo ne, ale dokážeš darovat smích a toho je někdy sakra málo. Držím pěsti ať se ti daří líp ♡

2 Hanka Hanka | 23. října 2016 v 0:08 | Reagovat

Oznameni nove kapitoly mi udelalo velikou radost. Po precteni povidky se mi vzdycky zlepsi nalada. Dekuji ;). Doufam, ze v budoucnu jeste pribude neco noveho :), souhlasim s komentarem nade mnou, dokazete rozdavat smich. Jeste jednou diky :)

3 Lupina Lupina | 24. října 2016 v 13:47 | Reagovat

Jé, bylo to veselé, jo, Bradavice jsou hotový blázinec. Ale ten konec... Ach :-)
Mimochodem, taky bych se ráda nechala přišpendlit Severusem :-D
Děkuji moc za další kapitolu.

4 agata agata | 28. října 2016 v 9:05 | Reagovat

Jejej! Nová kapitola!! Hurááá!!
Ty tvoje hlášky..!!! Ikdyž mám občas z reality taky hubu nakřivo, musím se chechtat jako blázen a vždycky se mi udělá veselejš! Mohutný dík tvé kameňácké fantazii!!
A koukám, že je nás tu víc, co by se v Bradavicích cítilo jako doma!
Severus a Moira mají ty nejexcelentnější námluvy, jaké kdy kdo zažil! A nejlepší je, že si to vůbec neuvědomují; teda prozatím! Nejspíš si vyznají lásku mezi jedovatými urážkami a pokusy o vzájemnou likvidaci, co? Strašně se těším na pokračování! Taky souhlasím s grepikem; umīš rozdávat smích a to, mezi námi,určitě není žádná sranda! Ale ty umíš!! A za to díky!! :-)  :-)  :-)

5 Snapea Snapea | 28. října 2016 v 11:34 | Reagovat

Moc vsem dekuji za komentare! Ani nevite, jak mne tesi, ze se vam to moje prapodivne psani a styl humoru libi! A to, ze vam zlepsi naladu a zavda duvod k usmevu, je na tom to nejlepsi! ;-) Budu se snazit napsat dilek co nejdrive, ale nic neslibuji,am toho vazne nad hlavu. Jeste jednou diky vsem! :-D

6 Shiwa Shiwa | 23. listopadu 2016 v 22:25 | Reagovat

Aaaaaaaa! Konečně! Sice jsem si všimla s měsíčním zpožděním, ale jsem tady a jsem nadšená z nových přírůstků k příběhu!! :-D  :-D  :-D

7 denice denice | 11. prosince 2016 v 22:41 | Reagovat

Kapitola jako víno! Minerva se pochlapila a seřvala nejen Blacka, ale i Brumbála, jen houšť a větší kapky! Legrační kapitola skončila vážně, ale to jí rozhodně neubralo na půvabu.
Díky.

8 Inka Inka | E-mail | 25. října 2017 v 21:54 | Reagovat

Je zaujímavé, ako do humorne ladenej kapitoly vieš vsunúť skutočnosti, ktoré sú naprosto vážne. Mám rada tie drobné okamihy temnoty/smútku nad minulosťou, lebo nech už je to s ich povahou akékoľvek, človek si smutnú minulosť, hlavne traumy, stále akosi nosí v sebe a ani v tomto typu poviedky na to nezabúdaš. To je dobré.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama