Prosinec 2016

Mrcha XIV.

9. prosince 2016 v 22:17 | snapea |  Povídky

Jsem tady s další kapitolkou, velice děkuji za povzbuzující komentáře, stále jse v jednom kole. Pěkné počtení...




Se Severusem jsme usoudili, že nejlepší bude nereagovat. Dojedli jsme jídlo a odešli z velké síně. Severus, si neodpustil mne plácnout po zadku, všem na očích samozřejmě, takže hurá drbny, máte o čem kvokat. Rolanda a Pomona, snad ani neusnou… A Black jako vždy civěl, jako retard.


"Teď nás ty drbny roznesou na kopytech. Ale ten Hagrid… Dobrý Bože, pojmenovat po nás psy…" kroutila jsem nevěřícně hlavou.


"A to tu nebyli všichni studenti. Sovy budou doslova strhané, jak budou roznášet poštu s nejnovějším drbem. Nudit se očividně nebudeme." Přizvukoval mi Severus.


Došli jsme do našich výzdoby prostých komnat, mírně opelichaný jehličnan s lektvarovými baňkami nepočítám, usadili se na pohovku a hleděli do ohně. Vydala jsem se ke knihovně a hledala nějaký zajímavý titul a všimla si omšelé knihy na úplném konci knihovny. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že je to album fotek a rovnou od Severuse.


"Mohu se podívat?" otázala jsem se kolegy. Ten vzal album do rukou a přikývnul. Na první straně byl on jako mimino. No, kyselý výraz měl vždy. Musela jsem se usmát.


"Ty jsi byl, ale kuřátko. Takové nasrané kuřátko, nicméně roztomilé!"

Pouze si odfrkl a pobaveně zakroutil hlavou. Následovalo pár fotek s rodiči, pár fotek jako batole a pár fotek jako snad pětiletý chlapec. Nikde se neusmíval, byl vážný a z jeho výrazu šlo poznat, že i smutný. Bylo mi ho strašně líto…

Pak jsme narazili na fotku mladé dívky s červenými vlasy.

"Kdo je to?"

"Lily Evansová, později Potterová."

"Přibuzná s Potterem?"

"Jeho matka."

A pak mi to docvaklo! Nevěděla jsem co říci, tak jsem Severuse nesměle pohladila na předloktí.

"Teď donesu svoje album. Potrháš se smíchy, Minerva miluje fotografování a mám tam i pár nahých aktů. Musím tě zklamat, ale jsou z doba, kdy jsem byla mimino, ty chlípný dobytku!"

Donesla jsem album, přisedla si ke kolegovi a začala listovat foto katastrofou. Na první fotce, jsem vyfocena jako úplné mimino, cucám si palec a mračím se.


"A ty mi povídej o nasraných kuřátkách… A ty tvoje elfí ouška. Nosíš vlasy stažené tak, že je není vidět." Zamyšleně pravil a odsunul mi pramen vlasů a se zájmem sledoval moje špičaté uši. Cítila jsem, že rudnu a všiml si toho i Severus, nervózně si odkašlal a vrátil mi pramen vlasů zpátky. Otáčela jsem stránkami alba a popisovala jednotlivé fotky. U hanbatých fotek, kdy mi nebyl ani rok, jsme se smáli jako idioti. Na všech fotkách jsem s Minervou, Poppy a na jedné s Brumbálem. Sedím mu na klíně, tahám za vousy a řvu jak na lesy. U té, jsme se mohli smíchy potrhat. U fotky, kde je má matka a otec jsem si povzdychla.

"Tví rodiče? Jsi podobná na otce. Kde jsou teď? Ještě jsem je tady neviděl…"


"Matka mne opustila, když jsem byla maličká a táta si našel takovou děvku a na mne se vykašlal. Nebýt tety Minervy a Poppy, jen Merlin ví, kde bych byla. Ony dvě, jsou má rodina!"

Severus mne objal kolem ramen.

"Máš štěstí. Můj otec byl opilec a násilník, matka měla deprese a byla nešťastná žena. A já? Zavinil jsem nepřímo smrt ženy, kterou jsem miloval a jako smrtijed zapříčinil mnoho zla."


Opřela jsem se o něj.


"Severusi, přiznejme si to. Jsme dvě ztroskotané existence, nezapadající do lidské společnosti, prolezlí sarkasmem a ironií, s naprosto příšerným humorem a vzhledem. Ale rozumíme si, ne? To je hlavní. Tady na hradě, mám konečně pocit, že někam patřím. Dokonce i studenti mi lezou na nervy v přijatelných mezích. A v tobě jsem našla přítele a to opravdu dobrého přítele."


"Možná, že kdybych tě poznal dříve, bylo by vše jiné. Ty mne chápeš a bereš takového jaký jsem, neodsuzuješ mne. Jen málokdo ve mne vidí člověka a ne jen monstrum…"


"Kašlem na sebelítost, pojďme se napít! Mám tu skvělou pálenku." Rozhodně jsem pravila, donesla láhev a sklenice.


"Nesmíme se tak ožrat, jako minule… A nebo sper to ďas, Moiro nalévej, utopíme chmury!"


V utápění chmurů jsme přeborníci. To zase ano…


Ráno bylo nemilosrdné. Leželi jsme opětovně před krbem na opelichaném lvu, kolem nás se válely vajgly z cigaret, smrad jak v té nejhorší putyce. Ale tentokrát si Severus ustlal na mé hrudníku a slintal mi na šaty a chrápal. Točila se mi hlava a bylo mi nevolno.


"Severusi, proboha, slez ze mne, chce se mi zvracet…"


"Ne tak nahlas, snažím se zemřít…"


"Tak fajn, pokud ti nebude vadit, že budeš pozvracená mrtvola…"


"Nemluv o zvracení… Až se vše nebude tak zběsile točit, tak vstanu a donesu kocovinový lektvar…"


Kolega se vzmužil, snažil se vstát, ale zemská přitažlivost byla jiného názoru a on přistál znovu na mě.


"Proboha, Severusi… Jsi kouzelník, co tak Accio?"


"HMM."


Po vypití lektvaru, jsme byli schopni fungovat jako lidé, ale naprosto jsme tak nevypadali. Ne, že by to jindy bylo jinak.


"Jdu se umýt." Zahučela jsem.

"Mám jít s tebou, nahou jsem tě už viděl."

"Ano, ale to mi byl rok… Zapomeň ty chlípníku."

"Jaká škoda…"


V koupelně se mi podařilo zhodit poličku a nadělat bordel.


"Severusi, prosím tě, pojď sem." Volal jsem z koupelny.


"Ale né, ty sis to rozmyslela a přijala mou nabídku.


"Ne, ale zhodila jsem poličku, pojď mi pomoct a nech si zajít chuť…"


Zatímco, jsme se snažili opravit a upevnit poličku zpět, dorazil krbem do našich komnat Black.


"Moiro, musíš se více posunout, nevleze tam!"

"To se ti snadno řekne, ale já tam nevidím, jak to tam strkáš."


Black stál uprostřed místnosti s hubou dokořán.


"Nechce tam vlézt, AU, povol, bože, to snad není možné!"


"Moiro, předtím tam vlezl, musí znova!"


"Já ti nevím, ta díra je úzká a on je příliš velký!"


"Nesmysl, ty drž a já více přitlačím!"


"Tak a je tam!"


"Konečně, to je úleva. Už jsem myslela, že to neudržím!"



Vyšli jsme z koupelny a sledovali civějícího Blacka.


"Já…vy…"


"Zájmena ti jdou Blacku, co tak stvořit celou větu." Se šklebem pravil Severus.


"Opravovali jsme spadlou polici, tak piotomé upevnění jsem neviděla. Blacku… jsi v pořádku?" optala jsem se toho civějícího retarda.


"Minerva mne poslala. Dnes bude profesorský večírek. Budou tam i lidi z řádu. Máte být ve sborovně v 19.hodin." blekotal evidentně nervózní Black a sledoval nás a pak urychleně zmizel v krbu.


"Je to debil." Uzavřel Snape a já musela souhlasit. Ovšem ten večírek, bude evidentně zábavný…