Srpen 2017

MRCHA je zpět!

4. srpna 2017 v 23:43 | Snapea |  Povídky
Tak jsem zpátky a můj sakasmus také! Neuvěřitelně děkuji za milá slova a podporu, ani nevíte jak, mi pomohly! Všem komentujícím věnuji tuto kapitolu a věřím, že mne můza neopustí! Smějící se

Profesorský večírek… Dobrý Bože…

"Severusi, jaké jsou zdejší silvestrovské večírky?" ptala jsem se zájmem a jistými obavami.

"No, já na nich byl vždy jen chvíli, nikdo o mne nestál a já také o nikoho nestál. Jednou jsem hlídkoval na chodbách doufaje, že načapám nějaké idioty s chlastem anebo při romantickém dostaveníčku a načapal polonahou Pomonu s Křiklanem… Málem mi to vypálilo sítnici!" otřásl se Severus a já dostala záchvat smíchu.

"Kdo byl Křiklan?"

"Můj bývalý ředitel koleje, mistr lektvarů a naprostý hňup."

"Strhující popis."

Bylo třeba se připravit na večírek, upravit své zevnějšky - ne, že by to nějak šlo, s naším výzorem trhat rekordy v atraktivnosti vážně nebudeme. Zvolili jsme opětovně náš Pohřebácký cool look, jak jednou nazval Draco a vyrazili směr sborovna.

Jak jsme docházeli k onomu místu, byla slyšet hlasitá hudba. Podívali jsme se na sebe poněkud zděšeně, měli jsme zpoždění a "pařba" byla již očividně v plném proudu. Vešli jsme dovnitř a doslova zkameněli. Vešli jsme na diskotéku 80.let. Všude blikající světla, kravál a banda už mírně sťatých profesorů a členů řádu.

"Moirinko, kočičko, no kde jste? A co jste prováděli, vy kulíšci?!" řvala na nás ožralá a mrkající Pomona.

"Avada Ke…"

"Ser na to, Sevueusi!" sykla jsem směrem ke kolegovi.

Následně se přihnala Minerva a nadšeně nám kolem krku narvala hawaiské věnce a v tanečním rytmu odtančila pryč.

"Co to kurva je?!"

"To je peklo, Moiro…"

Severus mne chytil za ruku a táhnul do rohu, kde stál stůl s pitím - samé duhové koktejly, s roztomilými brčky. Je to jisté, jsme vážně v pekle. Kopli jsme do sebe rychle dva koktejly, ožralí to budeme snášet lépe!

"Severusi, zdravím tě! Představíš nás?" Vedle Severuse stál muž se zrzavými řídnoucími vlasy a po jeho boku stála baculatá žena, se stejně odstínem vlasů. Oba vypadali mile.

"Arture, to je Minervina neteř Moira. Moiro to jsou Artur a Molly Weasleyovi.

Ani jsem se nenadála a Molly mne svírala v náručí.

"Drahoušku, rádi vás poznáváme a jsme šťastní, že jste tady."

Paní Weasleyová, pane Weasley, ráda vás poznávám."

"Ale říkej nám Molly a Arture! Jak se ti v Bradavicích líbí? A prý se Severusem tvoříte páreček, tak vám to sluší! Tak šup šup svatba a dětičky!"

Brada mi spadla až na zem, Severus vytřeštil oči…

"Co prosím?!" zavrčela jsem.

"Kdo vám řekl, takový nesmysl?!" ledově se otázal Severus.

"No, tak nějak se to říká…" zaskočeně koktala Molly.

"Tak ono se říká… Až to ono potkám, nakopu mu prdel!" zle jsem se zašklebila.

Zrzavý páreček se rychle odporoučel a zamířil k Minervě a Poppy. Osud mi nebyl nakloněn, k mé obrovské a neskonalé radosti, se ke mně až moc blízko přiblížil Black.

"Smím prosit o taneček, krásko?"

"Blacku, smíš mi tak akorát políbit prdel!"

"A když jsi už tady, Blacku… Vyřiď všem Bradavickým drbnám mé vřelé pozdravy a že vím, jak otrávit člověka, aniž by se na to přišlo. Znám velice pomalé a bolestivé jedy…"

"A ode mne taktéž vyřiď pozdravení a vzkaz, že vytáhnutí koulí nosem, není jediná odporná kletbička co znám…"
Black byl pryč, společnost se nám vyhýbala a vypadalo to nadějně…

Severus odněkud z hábitu vylovil flašku Whiskey, se skleničkami jsme se neobtěžovali a pili přímo z lahve, do toho koktejly…

"Severusi, pojď si se mnou zatančit!" popadla nebohého kolegu Poppy a táhla ho na parket. Mohla jsem se smíchy potrhat, Snape mi posílal výhružné pohledy a jeho výraz sliboval bolestivou smrt. Úsměv mi moc dlouho nevydržel.

"Slečinko, poďte si se mnou skočit dokola!" zahulákal Hagrid a i přes mou tělesnou konstituci, mne doslova odnesl na parket a započal se mnou tančit. Připadala jsem si jako hadrová panenka, nohy jsem měla ve vzduchu a tvář v obrových fousech, ve kterých jsem zahlédla nový živočišný druh. Snape se kolem mne mihnul a vypláznul na mne jazyk. Píseň díky merlinovi skončila a já také a to málem na zemi. Hagrid mne pustil a šel poprosit o tanec Minervu. Naštěstí mne stačil zachytit Severus, asi ho tedy nezabiju, ne dnes.

"Jsem pěkně ožralý." Huhlal mi do ucha Severus.

"Já taky! Smím prosit?"

"Ty smíš vše!"

"Ti to připomenu…"

Náš pokus o tanec musel být směšný, ale když má člověk zvýšenou dávku alkoholu v krvi, je mu to poněkud jedno. Po ukončení naší parodie na tanec, jsme uznali, že je čas zmizet, rozdováděná společnost začala hrát hru "Flašku" a já a ani Severus, jsme neměli v plánu nikoho líbat. Nenápadně jsme se vyplížili a zamířili na astronomickou věž.
Stáli jsme až na samém vrcholu a hleděli na zasněžené okolí, na věži začala odbíjet půlnoc, začínal nový rok a začalo hustě sněžit.

"Šťastný nový rok, Severusi."

"Tobě také, Moiro."

"Nepůjdeme se projít? Nechce se mi spát a nebylo by špatné, trošku vystřízlivět." Navrhla jsem a kolega souhlasil.

Venku byla pekelná zima, ale oproti hlučnému hradu, bylo okolí klidné. Parkrát jsem málem upadla, Severus mne chytil za ruku a dál jsme mlčky pokračovali v půlnoční procházce. Dostala jsem bláznivý nápad, strhla Severuse do sněhu a nadšeně zakřičela:

"Pojďme dělat andělíčky!"

"CO?"

"No andělíčky!"

Začala jsem ve sněhu "mávt křídly."

"Vstávej Severusi a koukej, andělíček!"

Severus můj výtvor sledoval kritickým okem.
"Ale jo, pěkný, takový barokní."

"Ha ha, předveď toho svého! Andělíčka, ty dobytku, nesundávej kalhoty!"

Kdyby nás někdo viděl, musel by si myslet, že jsme buďto ožralí naplech, anebo jsme se zbláznili. Dva chechtající se blbečci, kteří ve sněhu mávají rukama.

"Moiro, končíme, mám zadek zmrzlý na kost."

"Jojo, my co máme měkkou prdel, tyhle problémy nemáme. Tak pojď ty starče s kostnatým zadkem."

Než jsem stačila vytvořit svůj ironický úšklebek, skončila jsem v té největší závěji a zasypaná sněhem! Vyhrabala jsem se, prskala sníh a byla mokrá na kost… To bych ovšem nebyla já, abych to Severusovi neoplatila. Skončil stejně.
Dva mokří a promrzlí idioti, se vraceli do hradu a do chladného sklepení, naprosto skvělá představa. Co Voldemort nechtěl, uklouzla jsem na schodech a mojí nohou projela ostrá bolest.

"Au! Kurva, to bolí, moje noha!!" Od bolesti, se mi začaly dělat mžitky před očima.

"Moiro, pro boha živého! Ukaž."

Opatrně mi vyzul botu, ale bolest byla tak strašná, až mi vyhrkly slzy.
"Odpusť, ale musím ti nohu prohlédnout." Omlouval se mi a začal mi ledovými prsty prohmatávat kotník.

"Vypadá to, na zlomený kotník. Znehybním ti ho kouzlem, odnesu do sklepení a dám ti kostirost."

"Tak to je v hajzlu, Zaprvé mne nezvedneš a zadruhé, jsem na kostirost alergická. Chcípnu tady na schodech, super…"

"Aha. Takže místo kostirostu dostaneš sádru a já jsem, ač to bude pro tebe novinka, kouzelník, takže si poradím."

Párkrát mávnul hůlkou a zamumlal zaklínadlo.
"Chytni se mne kolem krku."

Provedla jsem vše dle kolegy a překvapením vypískla, když mne zvednul a nesl do sklepení.

"Jsem frajer, co?"

"No a tvé ego dosahuje nebeských výšin..."

"Buď hodná holčička a važ si toho, já moc nikoho v náručí nenosím. A nemel se sebou, nebo spadneme oba."
Ve sklepení, mne nesl směr ložnice, ale jeho.

"Co chceš dělat, ty chlípníku? Chceš využít situace nebohé slečny v nesnázích, co?"

"To jsem celý já, čekám, až si nějaká zlomí nohu, unesu ji ve svých spárech do svého sexy budoáru…"

Položil mne na postel, kouzlem vysušil naše oblečení a poklepal hůlkou na zeď. Objevily se dveře.
"Moje soukromá laboratoř. Donesu ti lektvar proti bolesti, moji vlastní recepturu. Je vylepšený, ale může se objevit alergická reakce, antidotum ti musím podat ihned, takže to bude u mne bezpečnější."

Přečetla jsem si složení lektvaru a musela jsem uznat, že je Severus profík. Po vypití lahvičky, začala bolest ustupovat. Dostavila se ospalost, zavřela jsem oči a jen matně, jsem si uvědomila, že mne Severus políbil na čelo. Ale kdo ví, možná se mi to jen zdálo…