Září 2017

Mrcha opětovně :)

20. září 2017 v 2:14 | snapea |  Povídky
MRCHA pokračuje, aneb múza se drží…
Opětovně všem komentujícím obrovské díky a doufám, že další dílek nezklame. Omluvte chyby prosím, mám teď plno směn...
Remus Lupin a malý Teddy, se u nás na hradě zabydleli. První přeměna mrňouse se blížila a díky Merlinovi, za obrovské přívaly sněhu, kvůli kterým byly zimní prázdniny prodlouženy o týden. Se Severusem jsme byli věčně zalezlí v laboratoři a vyvíjeli vhodný lektvar. S Remusem a Teddym, jsem se spřátelila a i Severus vykazoval jisté známky sympatií. Poppy s Minervou byly nadšené a mrňouse rozmazlovali a Remuse ostatně také. Získal práci v Bradavicích, bude mít na starosti údržbu hradu. Kvůli lykantropii nemůže vyučovat, či přímo pracovat s dětmi. Byl nám to oznámit převelice důležitý a nabubřelý ministerský úředník. To, že jsem mu nadala do přechytralých kreténu a debilních dvounohých hovad, ho upřimně moc nepotěšilo, ale choval se k Remusovi, jako výstavní kokot, takže mu to patřilo. Severus na něj vrhnul svůj pohled, který má účinky jako Avada, Minerva ho vyhodila a Poppy mu před krbem nastavila nohu, takže do krbu letěl pohlavě a parádně si nabil hubu.
Byly dva dny před úplňkem, Severus s Lupinem řešili lektvar a já kulhala za Poppy na kontrolu s tou mojí zatracenou nohou. Kontrola ukázala, že sádru mám tak na měsíc nejméně. Skvělé…
Vešla jsem do obýváku a z kuchyňky zaslechla rozhovor:
"Severusi, je to zjevné… Máš šanci být šťastný, nevzdávej se!"
"Lupine, uvědomuješ si, co říkáš? Jsem odpad společnosti a ona je mladá, perspektivní a nechci ji zničit život… Jsem šťastný, že mohu být v její blízkosti, ale nic víc. Znamená pro mne víc, než jsem si byl ochoten přiznat…" Severus zněl smutně a já si uvědomila, že se mu líbí nějaká žena… A pak mi to cvaklo! Nová ošetřovatelka na praxi u Poppy. Krásná blondýna, štíhlá a s nádherným obličejem. Podivně mne píchlo u srdce a stáhnul se mi žaludek… Zhluboka jsem se nadechla a vešla do kuchyňky jakoby nic.
"Tak jsem zpět. Sádru mám minimálně na měsíc, v prdeli toto. Jdeme vařit lektvar?"
Severus se sebou trhnul a Lupin se usmál.
"Ta nová ošetřovatelka Adriana je moc šikovná a sympatická, že?" Nadhodila jsem.
"Šikovná je, ale Teddy má nejraději tebe." Usmál se na mne hřejivě Remus a mrkl na mne.
Severus se k tomu nijak nevyjádřil, ale jasně bylo vidět, jak je celý napjatý. Beze slova se zvednul a šel do laboratoře. Je to jasné… Remus se postavil a šel za svým synem. A já za Severusem.
Nechápu proč (možná trochu chápu), jsem byla nepozorná a zavadila rukou o vroucí kotlík. Zasyčelo to, já vykřikla bolestí a ruku jsem měla v jednom ohni. Severus, který bleskurychle ke mně přiskočil, chytil moji ruku.
"Moiro!"
"Jsem pitomá!" kuňkla jsem a chtěla iracionálně vytrhnout svoji ruku z těch jeho.
"Vydrž a necukej sebou!" Autorativně na mne štěknul, usadil mne na židli a odběhl k policím. Přinesl kelímek a podle zápachu, jsem poznala mast na popáleniny. Velice jemně mi na dlaň nanesl pořádnou vrstvu a zavázal obvazem.
"Odpusť Severusi!"
"Ale huš, kolikrát jsem se popálil já. Dokonce jsem na sebe převrhnul kotlík s životabudičem. Poppy mne tenkrát seřvala jak malého smrada, nechal jsem si předloktí pořádně ošetřit až po týdnu, ruka už mi začala poněkud "vonět". Styděl jsem se, že jsem se opařil jak nějaký tupohlavec." Zasmál se a pohladil mne po paži. Úsměv jsem mu oplatila, zůstala sedět na židli a pozorovala jsem ho při práci. Severus není v žádném případě prototyp krasavce a prince Krasoně. Poměrně vyzáblý ke své výšce, výrazný nos, velice bledý, podmračený a nespolečenský, ale ten, který ho spozná blíž ví, že je to velmi obětavý muž, hrdý a dobrý přítel. Jeho oči vypadají jako temné tůně, nekončící tunely… Moc bych mu přála, ať mu to s Adrianou vyjde, zaslouží si to! Omluvila jsem se mu, že mne ruka hodně bolí, jsem unavená a půjdu si lehnout. Ve své ložnici jsem ležela v posteli, ale spánek nepřicházel…
Nastal den D, úplněk a s ním první přeměna Teddyho. Remus byl unavený, bledý a smutný.
"Teddyho miluji, více než cokoli na světě, ale předal jsem mu vlčí gen a teď můj chlapeček musí podstupovat každý měsíc přeměnu a prát se s tím celý život…"
"Lupine, lektvar jsme s Moirou vylepšili, neměl by mít při přeměně tak velké bolesti, ale zcela eliminovat nepůjdou. Nech toho utápění v sebeobviňování. Nikdy bych netušil, že to kdy řeknu, ale jsi mu tím nejlepším otcem a to je hlavní!"
"Severus má pravdu. Teddy by nemohl mít obětavějšího tátu! Musíš být silný i za něj!"
Malý Teddy jakoby rozuměl našim slovům, svého tátu pohladil po tváři a zářivě se na něj usmál.
Blížilo se stmívání, chlapci Lupinovi vypili své lektvary a v našem obýváku si lehli před krb pod deku. Šla jsem do kuchyně připravit kávu a uslyšela nelidské kvílení. Dopajdala jsem do obýváku a ztuhnula hrůzou. Nikdy jsem neviděla přeměnu vlkodlaka. Bolest, naříkání a následná přeměna v obrovského vlka a malého vlčátka. Severus mne chytil kolem pasu a nepustil dál.
"Běž dodělat kávu." Šeptl mi do ucha a já poslechla. Vlci se k sobě přitulili a očichávali se. Udělala jsem kávu a šla zpět.
Kávy mi vypadly z rukou a já byla naprosto paralyzována děsem! Remus ve své vlkodlačí podobě stál u Severuse a zlověstně vrčel a cenil zuby. Teddy díky lektvaru spal, ale Remus měl být klidný a spát!
"Moiro, utíkej!"
"Ne, já tě tu nenechám!"
"Říkám ti, vypadni odsud! HNED!"
Vlk chňapl po Severusově ruce. Ne, Bože, to ne! Poslední, co si pamatuji, byl pohled Severuse mým směrem a pak vše pohltila tma.
"Lupine, ty idiote! To měl být jako vtip, kurva, nebo co!?" Někdo nadával, hladil mne po vlasech a cosi vlhkého mi olizovalo ruku!!! Otevřela jsem rychle oči, ležela jsem na gauči, seděl u mne Severus a vlkodlak mi olizoval ruku a tiše zakňučel. Nebyla jsem schopna mluvit, jen jsem byla vyděšená.
"Moiro, je to v pořádku. Lupin, ten idiot si ze mne chtěl vystřelit, nic se nestalo." Konejšil mne a chytl za ruku. Měl sundaný kabátec a vyhrnuté rukávy své bílé košile. Kontrolovala jsem, zda nemá nikde kousanec, škrábanec, naštěstí nic.
"Severusi, jsi v pořádku?"
"Ty jsi neuvěřitelná. Upadla jsi ze šoku do bezvědomí a ptáš se na mne. Kdyby se někdy něco obdobného opakovalo a šlo ti o život, musíš ihned odejít, slyšíš?"
"Ne. Nikdy bych tě nenechala samotného, NIKDY!"
"Proč? Chápeš, že já za to nestojím? Nikdy bych si neodpustil, že se ti něco stalo… Že jsem tě ztratil…"
"A ty myslíš, že já bych mohla jen tak žít dál, kdyby se ti něco stalo? Jsi jediný opravdový přítel, co mám, já…mám tě ráda. A chci, abys byl šťastný. Doufám, že ti to s Adrianou vyjde. Já se potom odstěhuji ze sklepení, ať vám tu nezavázím."
"Co? Já ti nerozumím…"
"No, onehdy jsem nechtěně vyslechla váš rozhovor s Remusem. Došlo mi, že Adriana musí být ta žena, o které mluvíš."
Vlk začal vydávat zvuky, co zněly jako štěkavý smích.
"Sklapni, Lupine!"
"Moiro, já nemluvil o Adrianě…"
Aha, tak to musí být jiná žena, asi mimo hrad. Tuším, že Minerva, Poppy, Pomona, Sibyla a Rolanda nebudou vítězky soutěže: Sbalil mne Severus Snape.
"Aha, ale stejně nebudu překážet."
"Jsi neuvěřitelně inteligentní, ale některé věci ti dochází velice pomalu. Moiro… Já myslel tebe."
Bože, já mám otřes mozku, nebo jsem v komatu… Já se musela zbláznit a mám halucinace!
"Nechceš znova omdlít?" Ptal se mne s obavami Severus.
"Děláš si ze mne legraci?" Můj hlas zněl ublíženě, slzy se mi draly do očí… Historie se opakuje, další muž, co si ze mne hodlá vystřelit a pobavit se na účet tlusté šeredy…
"Ne. Vyčaruj patrona."
"Co? Zbláznil si se?!"
Jeho pohled byl výmluvný. Vytáhla jsem hůlku, vyřkla formuli a čekala.
Severus vyčaroval svého patrona.
Severusova puma s e přiblížila k mé kočce. Chvíli na sebe zírali a pak se začali otírat čenichy.
Vlkodlak se začal vedle nás štěkavě smát a za našeho dvojitého "SKLAPNI!" si šel lehnout k svému malému vlčkovi.
Já zírala na Severuse, naše patrony a zase na Severuse…
"Už chápeš?" optal se mne můj kolega.
"Chápu. Ale nevím, co budeme dělat? Já jen, že jsem nikdy nikoho neměla… Co budeme dělat?"
"No, s ohledem na to, že nejsem žádný přeborník přes vztahy, budeme pokračovat dáltak, jak nám to vyhovuje a uvidíme."
Cítili jsme se oba trapně, citoví mrzáci… Severus si ke mně lehl na pohovku, objal mne, přikryl nás dekou. Unavení z toho všeho nového, jsme rychle usnuli.
Poslední má myšlenka byla: Tak já mám ve třiceti kluka? Ale kurva, jaká škoda, že si nevedu nějaký zasraný deníček. Sarkasmu zkrátka neporučíš!

Mrcha a další dílek.

13. září 2017 v 22:55 | Snapea |  Povídky
Další pokráčko Mrchy…
Všem komentujícím obrovský dík a doufám, že se bude líbit i nadále. Popadla mne můza, kapitolku jsem napsala mezi nočními směnami, omluvte proto nedostatky.
Draco s Hermionou na nás nadále zírali, ono dejme si ruku na srdce, kdy vidíte dva obávané profesory, jak po sobě doslova patlají jídlo a to v jedné posteli. Snídani, kterou jsem jim velkoryse nabídla, odmítli.
"Ehm, my neradi rušíme…vaši….ehm…snídani…ale my…tedy já…ehm…"
"Draco, okamžitě se vymáčkni, a pokud ještě jednou, ze sebe vyloudíš EHM, tak tě uškrtím! Připomínáš mi Umbridgeovou!" Ozval se zpatlaný Severus.
"Severusi, Hermionini rodiče nás pozvali na oběd. Mohl bys nás přemístit? Bradavice a to ač jsme dospělí, nemůžeme opustit bez profesora."
"Hurá, už víme důvod návštěvy. Mám zlomenou nohu a Severus mi ZAKÁZAL KÁVU! Tak jsme se trošku nepohodli…se snídaní." Šklebila jsem se zvesela a tvářila se, že nemám na obličeji plno medu, marmelády a kus pečiva.
"Nezlob, Moirinko."
"Polib mi!"
"Řekni co, není problém."
"Zapomeň."
Mládež se pochechtávala a Severus se šel trošku upravit, aby mohl hrdličky přenést na návštěvu. A já zůstala sama…sama s KÁVIČKOU!
Ujistila jsem se, že jsou všichni pryč a vrhla se na hrnek kávy od Severuse.
"FUJ! No do hajzlu!" Bože, tak silnou kávu jsem nepila, měla jsem pocit, že přežvykuju kávová zrna! V mé kávě, pokud nestojí lžička v cukru, není to káva. No co, trošku ji přisladím a dám si ještě jeden doušek…dva…tři… A začaly se dít věci!
Najednou mi přišla strašně směšná má noha v sádře. Vzala jsem hůlku a změnila ji na zářivě růžovou. Uvědomila jsem si, že Severus má hrozně smutnou ložnici! Tak to by nešlo. Růžové stěny, růžový koberec, růžové povlečení… Na stěnách kytičky, srdíčka, ptáčci… Ten bude mít radost, až uvidí tu změnu! Od radosti jsem si až zatleskala.
"Moiro, tak jsem ta…dy… A kurva, tys měla kávu!?"
"Nazdar brouku, vítej zpět! To je krása, co? Jsem duhová víííla!"
"Ty jsi naprosto sjetá…"
"Jsem sjetá jako klouzačka. Jééé, pojďme se někde klouzat! A na houpačky! Ježiš, já bych chtěla na pouť a na cukrovou vatu, růžovou! A víš co, nechceš růžovej hábit? Ty vole a vlasy! A já chci růžové vlasy!"
"Moiro, buď hodná holčička a pojď spát. Dám ti takovou medicínku a půjdeš spinkat, jo?"
"Nechci!"
"Ale já ti dám na zadek, vážně. Mám já to zapotřebí?!"
"Ty se zlobíš?" Začala jsem poplakávat.
"Jo, trochu, ale na druhou stranu, se těším, až budeš při smyslech. Tak šup, vypij flakonek a spát!"
S našpulenou pusou jsem vypila ten blivajz. Asi vážně půjdu spinkat… Severus mne přikryl peřinou.
"A pusa na dobrou noc nebude?" Nasadila jsem smutný výraz.
Severus se zakašlal čajem.
"Budeš moje smrt. Růžová smrt." Uchechtl se a dal mi pusu na čelo. A můžu spát.
Vzbudila mne strašná bolest hlavy. Otevřela jsem oči a nevěřícně zírala. Růžová, všude byla růžová! Zavřela jsem oči a znova otevřela v domnění, že mám vidiny. Neměla jsem. Do prdele, to jsem v pekle?!
"Tak jak, šípková Růženko, vyspinkaná?" Severus seděl vedle mne na posteli a potěšeně se šklebil.
A do hajzlu! Začaly se mi vracet vzpomínky… Zasraná káva!
"Severusi, zabij mě!"
Ten dobytek se začal šíleně chechtat!
"Nechceš pusu na dobré ráno?"
"Fakt vtipné!"
"A víš, že bylo? Měl jsem pocit, že máš maximálně osm let."
"Jo, si jako dával pusu osmileté holce? No fuuuj!" Vyplázla jsem na něj jazyk!
"Mysl osmiletá, zbytek tak akorát…" zamával na mě obočím.
"Já to říkám pořád, jsi starý chlívák!"
"Chlívák možná, ale na čaroděje jsem mladík!"
Mám já to život…
Ložnici i sebe, jsem dala do původního stavu - vše černé a hned se cítila lépe. Severus mi očividně již nikdy nedá pokoj, budu mít své naprosto kreténské a sjeté chování neustále na talíři…
Při obědě nás vyrušil skřítek s dopisem pro Severuse. Začetl se a povzdechl si.
"Nějaké starosti?"
"Píše mi Remus Lupin. Je vlkodlak a jeho syn to podědil po něm. Při závěrečné bitvě zemřela jeho manželka Nymphadora. Zůstal na vše sám. A blíží se úplněk a první přeměna čeká i jeho syna. Prosí o protivlkodlačí lektvar pro sebe i syna."
"Kolik má jeho syn, jeden rok?"
"Přesně tak."
"Bože…"
"Staví se za hodinu. Musíme vymyslet, jak nejvhodněji tak malému dítěti přizpůsobit lektvar."
"Úplněk je za týden. Není času nazbyt. Jste přátelé?"
"To bych netvrdil. Jeden z Pobertů. Ale nikdy mi neublížil. Když jsem…když jsem zabil Brumbála, chtěl mě dostat. Po mé domnělé smrti a Potterově vyžvanění, jak vše bylo a mém uzdravení, mi napsal omluvný dopis a jsme schopni se akceptovat."
Přikývla jsem a uvažovala nad tím, jak dovede být život ironický. Začali jsme chystat knihy a vypisovat informace a propočítávat varianty. Zaklepání na dveře ohlašovalo očekávaného hosta. Remus Lupin vypadal neuvěřitelně ztrhaně a smutek měl vepsaný ve tváři. Oči měl jako stařec, vlasy skoro šedivé a vrásky hluboké.
"Severusi, děkuji."
"Pojďte dál, Lupine. Dáš si čaj?"
"Děkuji, rád."
"Moiro, Remus Lupin. Lupine, Moira McGonagallová, neteř Minervy." Představil nás Severus. Při podávání ruky, na mne z náručí vykouklo mimino.
"Můj syn Teddy." Něha s jakou svého syna představoval, mne usvědčila v tom, že bude dobrý otec, ne jak můj zploditel. Co mne však šokovalo, bylo to, že to malé mrně na mne natahovalo ruce a Lupin bez váhání, svého syna dal na můj klín.
"Nechci nic říkat, ale s dětmi to moc neumím…"
"Teddymu se líbíte, to mi stačí." Usmál se Lupin a šel za Severusem do kuchyňky a já zůstala sama! A to s děckem!
"Ahoj mrňousi. Jsem Moira." Zkusila jsem navázat kontakt. Úspěšně, Teddy se usmál a ukázal své dva jediné zuby. Zvedl svoji malou ručku a začal mi sahat na obličej. A pak najednou jeho vlasy zčernaly a barva očí byla totožná s tou mojí. Metamorfág!
"Ty jsi ale šikovný." Usmála jsem se na něj a opatrně mu pohladila vlásky. Začal zívat, hlavu si položil na můj žalostně nevyvinutý hrudník a přitulil se. A co mám dělat teď?!
"Mojla." Zažvatlal malý vlček v mém náručí a usnul. Asi mám v sobě ještě zbytky intoxikace lektvaru a kávy, protože mi najednou bylo toho mrňouse líto! Chudinka malej…
Severus s Lupinem se vrátili a můj kolega na mne doslova zíral.
"Posrala mě sova, nebo co?"
Lupin se začal tiše smát a Severus jen protočil oči. Z krbu vyšla Poppy s Minervou a zíraly na mě také. Je to jasné, musel mě přinejmenším posrat troll…

A další Mrcha

11. září 2017 v 23:25 | Snapea |  Povídky
Mrcha ta mrška pokračuje Usmívající se

Děkuji všem za úžasně povzbuzující vzkazy a pěkné počtení. Dnes trošku kratší.

Probudila jsem se poněkud dezorientovaná… Postel nebyla moje, ložnice nebyla moje a hlavně, já v posteli nebyla sama! Doprdele, co jsem vyváděla?! Nenápadně jsem nadzvedla peřinu a k mé nekončící úlevě jsem byla oblečená a i osoba na mne namačkaná (nebo já na ni), byla taktéž oblečená. S obavami jsem zvedla obličej a v naprosté tmě, se pokoušela rozeznat obličej mého spolunocležníka. Podle siluety výrazného nosu, to nemohl být nikdo jiný než Severus. Dohajzlu, ale to nevysvětluje, proč jsem s ním v posteli!

"Moiro, pro Boha živého, co se vrtíš, je tu zima jak v tulení řiti, krb je vyhaslý a jedinný zdroj tepla, máme pod peřinou. Bolí tě noha?" Duněl pod moji hlavou hlas ze Severusovy hrudi.

A najednou BLIK, a mé vzpomínky byly zpět. Lektvar od bolesti, byl natolik silný, že mne poněkud oblbnul.

"Budiž ti ke cti, že jsi nevyužil situace a nepokoušel se o můj věneček."

"To bych poté měl opravdový věnec, ale pohřební, Minerva a Poppy by mne vykuchaly zaživa!"

Při té představě jsem se musela uchechnout, vážně vtipná představa.
Najednou se rozhořel krb, Severus se snažil vymotat z peřin a za velmi výrazného "KURVA DRÁT!" se poroučel k zemi.

"Birby se omlouvá, Birby chtěl jen zatopit, aby nebylo pánovi a paní zima!" blekotal pisklavým hlasem můj nebohý skřítek.

"Birby, děkuji, nic se nestalo! Obědnej nám snídani, budeme jíst tady. Mám zlomenou nohu."

Můj kolega se vyhrabal z podlahy a nasupený vlezl zpátky do postele. Milosrdně jsem nazvedla peřinu a dovolila mu, že si může lehnout ke mně, do své postele.

"Severusi, co s tou mojí nohou?"

"Uřežeme…"

"Dostal si chuť na ovarové kolínko?"

"Hmm a s křenem…"

"Hele a co tak držkovou, tu bys nechtěl?"

"JO a prdelanku!"

"Jdi do hajzlu!"

"Půjdu, matka příroda volá…"

Severus a matka příroda odešli a já se pohodlně uvelebila a jak na potvoru, se ozvala ta má zatracená noha. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli budu schopna se vůbec postavit. Nejsem… Bolest mě poslala k zemi a zatočila se mi hlava.

"Člověk tě nechá chvíli samotnou a ty vymýšlíš kraviny!" Pokáral mě můj kolega a začal mě zvedat. Musím se ho zeptat, co používá za kouzlo, které mu dovolí mne zvednout jako pírko.

"Ukaž mi tu nožku…"

Nožku, to jo. Končetina mi otekla tak, že jsem jí měla jak slon. Při prohmatu kotníku mi opětovně vyhrkly slzy.
"Odpusť Moiro." Zamumlal, seslal chladící kouzlo a nepatrně se mi ulevilo.

"Jak budu fungovat? Bože, vždyť já nedolezu ani do koupelny!"

"No, budu se muset obětovat a být ve sprše s tebou."

"Tak takovou oběť po tobě nemohu chtít… Raději uhniju zaživa, ty chlípníku!"

Z obývacího pokoje bylo slyšet zahučení krbu…
"Moiro! Severusi!"

"A dorazila inkviziční četa." Zašklebila jsem se a Severus protočil oči.

" V mé ložnici."

"A můžeme dovnitř?" Aniž bychom odpověděli, dovnitř napochodovala Poppy s Minervou. Pravda, byly trochu nesvé.
Když Poppy spatřila mou sloní nohu, jen spráskla ruce a hnala se ke mně.

"Holčičko moje! Co jsi vyváděla?"

"Zkoušeli jsme se Severusem kamasutru." Prohlásila jsem s vážnou tváří.

"Polohu Štípání bambusu." Přitakal Severus.

Jen tak se každému nepoštěstí, vidět naprosto šokovanou ředitelku a hlavní ošetřovatelku, které mají oči vyvalené jako pingpongové míčky.

"Proboha, spadla jsem na zmrzlých schodech. A jelikož mám alergii na kostirost, dal mi Severus silný analgetický lektvar, u kterého je velká pravděpodobnost alergické reakce. Proto jsem spala tady. Oba oblečení a v naprosté počestnosti. Začněte dýchat, zavřete ústa a oční bulvy vraťte zpět do důlků."

Díky Poppy, jsem vlastníkem kouzelnické sádry s vodoodpudivým kouzlem. Sama jsem dopajdala do koupelny, provedla osvobozující osobní hygienu, dopajdala zpět do ložnice a měla pocit, že jsem uběhla maraton. Severus spokojeně seděl v posteli, ládoval se snídaní a pil kávu. Jé, káva! Už jsem ten božský nápoj měla na dosah ruku, ale Severus mě plácnul přes prsty.

"Na to zapomeň. Jen čaj."

"COŽE? Já potřebuji kafe!" Zuřila jsem a nemít zlomenou nohu, tak bych si snad i dupla!

"Lektvar má ve spojitosti s kofeinem nežádoucí účinky. Vlastní zkušenost, byl jsem jak sjetý drogama."

A jsem v prdeli.

"Moiro, ty snad trucuješ!"

"Ne!"

"Ale jo, ty trucuješ. Máš našpulenou pusu!" chechtal se ten dobytek, co pil i moji kávu! MOJI!

Naštvaně jsem se snažila k němu otočit zády, ale jaksi to v posteli nešlo. Žvýkala jsem rohlík a sem tam upila čaj… CHmpf, čaj!

"Dneska je káva naprosto famózní…" pochvaloval si ten zmetek. Míra mé trpělivosti přetekla! Vzala jsem svůj rohlík s marmeládou a připlácla mu ho na obličej. Začala jsem se smát, ale vzápětí jsem měla jeho rohlík s medem na svém obličeji! Začala pořádná bitva s jídlem…

Po půlhodině, jsme vypadali jak dvě prasata a naše okolí jako výstavní chlívek. A aby toho nebylo málo otevřenými dveřmi, na nás s obýváku zírali Draco s Hermionou.

"Dáte si snídani, děcka?"