Mrcha a další dílek.

13. září 2017 v 22:55 | Snapea |  Povídky
Další pokráčko Mrchy…
Všem komentujícím obrovský dík a doufám, že se bude líbit i nadále. Popadla mne můza, kapitolku jsem napsala mezi nočními směnami, omluvte proto nedostatky.
Draco s Hermionou na nás nadále zírali, ono dejme si ruku na srdce, kdy vidíte dva obávané profesory, jak po sobě doslova patlají jídlo a to v jedné posteli. Snídani, kterou jsem jim velkoryse nabídla, odmítli.
"Ehm, my neradi rušíme…vaši….ehm…snídani…ale my…tedy já…ehm…"
"Draco, okamžitě se vymáčkni, a pokud ještě jednou, ze sebe vyloudíš EHM, tak tě uškrtím! Připomínáš mi Umbridgeovou!" Ozval se zpatlaný Severus.
"Severusi, Hermionini rodiče nás pozvali na oběd. Mohl bys nás přemístit? Bradavice a to ač jsme dospělí, nemůžeme opustit bez profesora."
"Hurá, už víme důvod návštěvy. Mám zlomenou nohu a Severus mi ZAKÁZAL KÁVU! Tak jsme se trošku nepohodli…se snídaní." Šklebila jsem se zvesela a tvářila se, že nemám na obličeji plno medu, marmelády a kus pečiva.
"Nezlob, Moirinko."
"Polib mi!"
"Řekni co, není problém."
"Zapomeň."
Mládež se pochechtávala a Severus se šel trošku upravit, aby mohl hrdličky přenést na návštěvu. A já zůstala sama…sama s KÁVIČKOU!
Ujistila jsem se, že jsou všichni pryč a vrhla se na hrnek kávy od Severuse.
"FUJ! No do hajzlu!" Bože, tak silnou kávu jsem nepila, měla jsem pocit, že přežvykuju kávová zrna! V mé kávě, pokud nestojí lžička v cukru, není to káva. No co, trošku ji přisladím a dám si ještě jeden doušek…dva…tři… A začaly se dít věci!
Najednou mi přišla strašně směšná má noha v sádře. Vzala jsem hůlku a změnila ji na zářivě růžovou. Uvědomila jsem si, že Severus má hrozně smutnou ložnici! Tak to by nešlo. Růžové stěny, růžový koberec, růžové povlečení… Na stěnách kytičky, srdíčka, ptáčci… Ten bude mít radost, až uvidí tu změnu! Od radosti jsem si až zatleskala.
"Moiro, tak jsem ta…dy… A kurva, tys měla kávu!?"
"Nazdar brouku, vítej zpět! To je krása, co? Jsem duhová víííla!"
"Ty jsi naprosto sjetá…"
"Jsem sjetá jako klouzačka. Jééé, pojďme se někde klouzat! A na houpačky! Ježiš, já bych chtěla na pouť a na cukrovou vatu, růžovou! A víš co, nechceš růžovej hábit? Ty vole a vlasy! A já chci růžové vlasy!"
"Moiro, buď hodná holčička a pojď spát. Dám ti takovou medicínku a půjdeš spinkat, jo?"
"Nechci!"
"Ale já ti dám na zadek, vážně. Mám já to zapotřebí?!"
"Ty se zlobíš?" Začala jsem poplakávat.
"Jo, trochu, ale na druhou stranu, se těším, až budeš při smyslech. Tak šup, vypij flakonek a spát!"
S našpulenou pusou jsem vypila ten blivajz. Asi vážně půjdu spinkat… Severus mne přikryl peřinou.
"A pusa na dobrou noc nebude?" Nasadila jsem smutný výraz.
Severus se zakašlal čajem.
"Budeš moje smrt. Růžová smrt." Uchechtl se a dal mi pusu na čelo. A můžu spát.
Vzbudila mne strašná bolest hlavy. Otevřela jsem oči a nevěřícně zírala. Růžová, všude byla růžová! Zavřela jsem oči a znova otevřela v domnění, že mám vidiny. Neměla jsem. Do prdele, to jsem v pekle?!
"Tak jak, šípková Růženko, vyspinkaná?" Severus seděl vedle mne na posteli a potěšeně se šklebil.
A do hajzlu! Začaly se mi vracet vzpomínky… Zasraná káva!
"Severusi, zabij mě!"
Ten dobytek se začal šíleně chechtat!
"Nechceš pusu na dobré ráno?"
"Fakt vtipné!"
"A víš, že bylo? Měl jsem pocit, že máš maximálně osm let."
"Jo, si jako dával pusu osmileté holce? No fuuuj!" Vyplázla jsem na něj jazyk!
"Mysl osmiletá, zbytek tak akorát…" zamával na mě obočím.
"Já to říkám pořád, jsi starý chlívák!"
"Chlívák možná, ale na čaroděje jsem mladík!"
Mám já to život…
Ložnici i sebe, jsem dala do původního stavu - vše černé a hned se cítila lépe. Severus mi očividně již nikdy nedá pokoj, budu mít své naprosto kreténské a sjeté chování neustále na talíři…
Při obědě nás vyrušil skřítek s dopisem pro Severuse. Začetl se a povzdechl si.
"Nějaké starosti?"
"Píše mi Remus Lupin. Je vlkodlak a jeho syn to podědil po něm. Při závěrečné bitvě zemřela jeho manželka Nymphadora. Zůstal na vše sám. A blíží se úplněk a první přeměna čeká i jeho syna. Prosí o protivlkodlačí lektvar pro sebe i syna."
"Kolik má jeho syn, jeden rok?"
"Přesně tak."
"Bože…"
"Staví se za hodinu. Musíme vymyslet, jak nejvhodněji tak malému dítěti přizpůsobit lektvar."
"Úplněk je za týden. Není času nazbyt. Jste přátelé?"
"To bych netvrdil. Jeden z Pobertů. Ale nikdy mi neublížil. Když jsem…když jsem zabil Brumbála, chtěl mě dostat. Po mé domnělé smrti a Potterově vyžvanění, jak vše bylo a mém uzdravení, mi napsal omluvný dopis a jsme schopni se akceptovat."
Přikývla jsem a uvažovala nad tím, jak dovede být život ironický. Začali jsme chystat knihy a vypisovat informace a propočítávat varianty. Zaklepání na dveře ohlašovalo očekávaného hosta. Remus Lupin vypadal neuvěřitelně ztrhaně a smutek měl vepsaný ve tváři. Oči měl jako stařec, vlasy skoro šedivé a vrásky hluboké.
"Severusi, děkuji."
"Pojďte dál, Lupine. Dáš si čaj?"
"Děkuji, rád."
"Moiro, Remus Lupin. Lupine, Moira McGonagallová, neteř Minervy." Představil nás Severus. Při podávání ruky, na mne z náručí vykouklo mimino.
"Můj syn Teddy." Něha s jakou svého syna představoval, mne usvědčila v tom, že bude dobrý otec, ne jak můj zploditel. Co mne však šokovalo, bylo to, že to malé mrně na mne natahovalo ruce a Lupin bez váhání, svého syna dal na můj klín.
"Nechci nic říkat, ale s dětmi to moc neumím…"
"Teddymu se líbíte, to mi stačí." Usmál se Lupin a šel za Severusem do kuchyňky a já zůstala sama! A to s děckem!
"Ahoj mrňousi. Jsem Moira." Zkusila jsem navázat kontakt. Úspěšně, Teddy se usmál a ukázal své dva jediné zuby. Zvedl svoji malou ručku a začal mi sahat na obličej. A pak najednou jeho vlasy zčernaly a barva očí byla totožná s tou mojí. Metamorfág!
"Ty jsi ale šikovný." Usmála jsem se na něj a opatrně mu pohladila vlásky. Začal zívat, hlavu si položil na můj žalostně nevyvinutý hrudník a přitulil se. A co mám dělat teď?!
"Mojla." Zažvatlal malý vlček v mém náručí a usnul. Asi mám v sobě ještě zbytky intoxikace lektvaru a kávy, protože mi najednou bylo toho mrňouse líto! Chudinka malej…
Severus s Lupinem se vrátili a můj kolega na mne doslova zíral.
"Posrala mě sova, nebo co?"
Lupin se začal tiše smát a Severus jen protočil oči. Z krbu vyšla Poppy s Minervou a zíraly na mě také. Je to jasné, musel mě přinejmenším posrat troll…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 grepik grepik | 14. září 2017 v 6:10 | Reagovat

Snapeo, miluju tvoji muzu!!!! A miluju tvoji povídku :-D
Moje ráno je o 100% vylepšené. Moiry cin chápu, taky bych ten hrnek s kávou vylizala :-D Sjeta Moira je úžasná, hodila Severuse do růžového pekla  (jako pomsta za odepření kávy je to zcela na místě:)))
Už jsem psala, ze vážně miluju kávu? :-D
Líbí se mi nové postavy, jak Lupin, který Severuse akceptoval i jeho syn. Lupinovo "Teddymu se libite, víc nepotřebuju  rozneznilo mou mateřskou duši. Stejně tak reakce Teddyho. Úsměv s dvěma zoubkama roztopi jak čokoládu každého. A ne, nebyla to intoxikace lektvaru, Moira je sice sarkasticka potvora, ale i laskavá a milující žena.
Snapeo moje drahá, jsem ráda, ze si zpět a těším se na další dilek.
S láskou grepik

2 Lupina Lupina | 14. září 2017 v 8:37 | Reagovat

Jo, tak sjetá Moira, to bylo něco. Vsadím se, že Severus se na noc evakuoval :D Ale bojím se, že Moira a Teddy způsobili dost vážný šok. Aby to ty báby rozdýchaly :) Jo a bacha na to, co když Moiru popadnou mateřské pudy? Ne že bych tomu věřila, ale takové roztomilé mimino dokáže divy! Děkuju moc za další dílek.
PS: Moje káva nemá stejné účinky, ale tvůj článek mi náladu zvedl. Myslím, že je slušnou náhradou za veselost indukovanou intoxikací :-)

3 Sigyn Sigyn | 14. září 2017 v 23:15 | Reagovat

"Nezlob, Moirinko."
"Polib mi!"
"Řekni co, není problém."
"Zapomeň."
...
Mojla!
...
"Posrala mě sova, nebo co?"

Tak za tohle si zasloužíš... metál? nebo umřít obzvlášť krutou smrtí? Víš o tom, že smích může i zabíjet? :D:D

Fakt jsem nečekala další kapitolu takhle brzo, díky, díky díky! Budu si to číst ještě tak pětkrát, než se nabažím :)

4 agata agata | 18. září 2017 v 7:49 | Reagovat

Tak jsem se taky chtěla vyjádřit, ale na sto procent to už za mě udělaly grepik, lupina a sigyn. Tak se jenom s plným vědomím a svědomím pod ty jejich komentáře podepisuju! Maj pravdu ve všem a myslím si přesně to, co ony!!
A mnohokrát děkuju!! A kéž tě ta tvá šílená můza dále pronásleduje ve dne v noci! :-D  :-P  :D

5 Luisa Luisa | 18. září 2017 v 9:36 | Reagovat

Díky, díky.
Růžová smrt i mrňousek mne opět dostali do kolen. Třikrát sláva tvé múze ;-)

6 Inka Inka | E-mail | 27. října 2017 v 21:48 | Reagovat

No, pekne sa nám to rozbieha. Píšeš báječne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama