Mrcha opětovně :)

20. září 2017 v 2:14 | snapea |  Povídky
MRCHA pokračuje, aneb múza se drží…
Opětovně všem komentujícím obrovské díky a doufám, že další dílek nezklame. Omluvte chyby prosím, mám teď plno směn...
Remus Lupin a malý Teddy, se u nás na hradě zabydleli. První přeměna mrňouse se blížila a díky Merlinovi, za obrovské přívaly sněhu, kvůli kterým byly zimní prázdniny prodlouženy o týden. Se Severusem jsme byli věčně zalezlí v laboratoři a vyvíjeli vhodný lektvar. S Remusem a Teddym, jsem se spřátelila a i Severus vykazoval jisté známky sympatií. Poppy s Minervou byly nadšené a mrňouse rozmazlovali a Remuse ostatně také. Získal práci v Bradavicích, bude mít na starosti údržbu hradu. Kvůli lykantropii nemůže vyučovat, či přímo pracovat s dětmi. Byl nám to oznámit převelice důležitý a nabubřelý ministerský úředník. To, že jsem mu nadala do přechytralých kreténu a debilních dvounohých hovad, ho upřimně moc nepotěšilo, ale choval se k Remusovi, jako výstavní kokot, takže mu to patřilo. Severus na něj vrhnul svůj pohled, který má účinky jako Avada, Minerva ho vyhodila a Poppy mu před krbem nastavila nohu, takže do krbu letěl pohlavě a parádně si nabil hubu.
Byly dva dny před úplňkem, Severus s Lupinem řešili lektvar a já kulhala za Poppy na kontrolu s tou mojí zatracenou nohou. Kontrola ukázala, že sádru mám tak na měsíc nejméně. Skvělé…
Vešla jsem do obýváku a z kuchyňky zaslechla rozhovor:
"Severusi, je to zjevné… Máš šanci být šťastný, nevzdávej se!"
"Lupine, uvědomuješ si, co říkáš? Jsem odpad společnosti a ona je mladá, perspektivní a nechci ji zničit život… Jsem šťastný, že mohu být v její blízkosti, ale nic víc. Znamená pro mne víc, než jsem si byl ochoten přiznat…" Severus zněl smutně a já si uvědomila, že se mu líbí nějaká žena… A pak mi to cvaklo! Nová ošetřovatelka na praxi u Poppy. Krásná blondýna, štíhlá a s nádherným obličejem. Podivně mne píchlo u srdce a stáhnul se mi žaludek… Zhluboka jsem se nadechla a vešla do kuchyňky jakoby nic.
"Tak jsem zpět. Sádru mám minimálně na měsíc, v prdeli toto. Jdeme vařit lektvar?"
Severus se sebou trhnul a Lupin se usmál.
"Ta nová ošetřovatelka Adriana je moc šikovná a sympatická, že?" Nadhodila jsem.
"Šikovná je, ale Teddy má nejraději tebe." Usmál se na mne hřejivě Remus a mrkl na mne.
Severus se k tomu nijak nevyjádřil, ale jasně bylo vidět, jak je celý napjatý. Beze slova se zvednul a šel do laboratoře. Je to jasné… Remus se postavil a šel za svým synem. A já za Severusem.
Nechápu proč (možná trochu chápu), jsem byla nepozorná a zavadila rukou o vroucí kotlík. Zasyčelo to, já vykřikla bolestí a ruku jsem měla v jednom ohni. Severus, který bleskurychle ke mně přiskočil, chytil moji ruku.
"Moiro!"
"Jsem pitomá!" kuňkla jsem a chtěla iracionálně vytrhnout svoji ruku z těch jeho.
"Vydrž a necukej sebou!" Autorativně na mne štěknul, usadil mne na židli a odběhl k policím. Přinesl kelímek a podle zápachu, jsem poznala mast na popáleniny. Velice jemně mi na dlaň nanesl pořádnou vrstvu a zavázal obvazem.
"Odpusť Severusi!"
"Ale huš, kolikrát jsem se popálil já. Dokonce jsem na sebe převrhnul kotlík s životabudičem. Poppy mne tenkrát seřvala jak malého smrada, nechal jsem si předloktí pořádně ošetřit až po týdnu, ruka už mi začala poněkud "vonět". Styděl jsem se, že jsem se opařil jak nějaký tupohlavec." Zasmál se a pohladil mne po paži. Úsměv jsem mu oplatila, zůstala sedět na židli a pozorovala jsem ho při práci. Severus není v žádném případě prototyp krasavce a prince Krasoně. Poměrně vyzáblý ke své výšce, výrazný nos, velice bledý, podmračený a nespolečenský, ale ten, který ho spozná blíž ví, že je to velmi obětavý muž, hrdý a dobrý přítel. Jeho oči vypadají jako temné tůně, nekončící tunely… Moc bych mu přála, ať mu to s Adrianou vyjde, zaslouží si to! Omluvila jsem se mu, že mne ruka hodně bolí, jsem unavená a půjdu si lehnout. Ve své ložnici jsem ležela v posteli, ale spánek nepřicházel…
Nastal den D, úplněk a s ním první přeměna Teddyho. Remus byl unavený, bledý a smutný.
"Teddyho miluji, více než cokoli na světě, ale předal jsem mu vlčí gen a teď můj chlapeček musí podstupovat každý měsíc přeměnu a prát se s tím celý život…"
"Lupine, lektvar jsme s Moirou vylepšili, neměl by mít při přeměně tak velké bolesti, ale zcela eliminovat nepůjdou. Nech toho utápění v sebeobviňování. Nikdy bych netušil, že to kdy řeknu, ale jsi mu tím nejlepším otcem a to je hlavní!"
"Severus má pravdu. Teddy by nemohl mít obětavějšího tátu! Musíš být silný i za něj!"
Malý Teddy jakoby rozuměl našim slovům, svého tátu pohladil po tváři a zářivě se na něj usmál.
Blížilo se stmívání, chlapci Lupinovi vypili své lektvary a v našem obýváku si lehli před krb pod deku. Šla jsem do kuchyně připravit kávu a uslyšela nelidské kvílení. Dopajdala jsem do obýváku a ztuhnula hrůzou. Nikdy jsem neviděla přeměnu vlkodlaka. Bolest, naříkání a následná přeměna v obrovského vlka a malého vlčátka. Severus mne chytil kolem pasu a nepustil dál.
"Běž dodělat kávu." Šeptl mi do ucha a já poslechla. Vlci se k sobě přitulili a očichávali se. Udělala jsem kávu a šla zpět.
Kávy mi vypadly z rukou a já byla naprosto paralyzována děsem! Remus ve své vlkodlačí podobě stál u Severuse a zlověstně vrčel a cenil zuby. Teddy díky lektvaru spal, ale Remus měl být klidný a spát!
"Moiro, utíkej!"
"Ne, já tě tu nenechám!"
"Říkám ti, vypadni odsud! HNED!"
Vlk chňapl po Severusově ruce. Ne, Bože, to ne! Poslední, co si pamatuji, byl pohled Severuse mým směrem a pak vše pohltila tma.
"Lupine, ty idiote! To měl být jako vtip, kurva, nebo co!?" Někdo nadával, hladil mne po vlasech a cosi vlhkého mi olizovalo ruku!!! Otevřela jsem rychle oči, ležela jsem na gauči, seděl u mne Severus a vlkodlak mi olizoval ruku a tiše zakňučel. Nebyla jsem schopna mluvit, jen jsem byla vyděšená.
"Moiro, je to v pořádku. Lupin, ten idiot si ze mne chtěl vystřelit, nic se nestalo." Konejšil mne a chytl za ruku. Měl sundaný kabátec a vyhrnuté rukávy své bílé košile. Kontrolovala jsem, zda nemá nikde kousanec, škrábanec, naštěstí nic.
"Severusi, jsi v pořádku?"
"Ty jsi neuvěřitelná. Upadla jsi ze šoku do bezvědomí a ptáš se na mne. Kdyby se někdy něco obdobného opakovalo a šlo ti o život, musíš ihned odejít, slyšíš?"
"Ne. Nikdy bych tě nenechala samotného, NIKDY!"
"Proč? Chápeš, že já za to nestojím? Nikdy bych si neodpustil, že se ti něco stalo… Že jsem tě ztratil…"
"A ty myslíš, že já bych mohla jen tak žít dál, kdyby se ti něco stalo? Jsi jediný opravdový přítel, co mám, já…mám tě ráda. A chci, abys byl šťastný. Doufám, že ti to s Adrianou vyjde. Já se potom odstěhuji ze sklepení, ať vám tu nezavázím."
"Co? Já ti nerozumím…"
"No, onehdy jsem nechtěně vyslechla váš rozhovor s Remusem. Došlo mi, že Adriana musí být ta žena, o které mluvíš."
Vlk začal vydávat zvuky, co zněly jako štěkavý smích.
"Sklapni, Lupine!"
"Moiro, já nemluvil o Adrianě…"
Aha, tak to musí být jiná žena, asi mimo hrad. Tuším, že Minerva, Poppy, Pomona, Sibyla a Rolanda nebudou vítězky soutěže: Sbalil mne Severus Snape.
"Aha, ale stejně nebudu překážet."
"Jsi neuvěřitelně inteligentní, ale některé věci ti dochází velice pomalu. Moiro… Já myslel tebe."
Bože, já mám otřes mozku, nebo jsem v komatu… Já se musela zbláznit a mám halucinace!
"Nechceš znova omdlít?" Ptal se mne s obavami Severus.
"Děláš si ze mne legraci?" Můj hlas zněl ublíženě, slzy se mi draly do očí… Historie se opakuje, další muž, co si ze mne hodlá vystřelit a pobavit se na účet tlusté šeredy…
"Ne. Vyčaruj patrona."
"Co? Zbláznil si se?!"
Jeho pohled byl výmluvný. Vytáhla jsem hůlku, vyřkla formuli a čekala.
Severus vyčaroval svého patrona.
Severusova puma s e přiblížila k mé kočce. Chvíli na sebe zírali a pak se začali otírat čenichy.
Vlkodlak se začal vedle nás štěkavě smát a za našeho dvojitého "SKLAPNI!" si šel lehnout k svému malému vlčkovi.
Já zírala na Severuse, naše patrony a zase na Severuse…
"Už chápeš?" optal se mne můj kolega.
"Chápu. Ale nevím, co budeme dělat? Já jen, že jsem nikdy nikoho neměla… Co budeme dělat?"
"No, s ohledem na to, že nejsem žádný přeborník přes vztahy, budeme pokračovat dáltak, jak nám to vyhovuje a uvidíme."
Cítili jsme se oba trapně, citoví mrzáci… Severus si ke mně lehl na pohovku, objal mne, přikryl nás dekou. Unavení z toho všeho nového, jsme rychle usnuli.
Poslední má myšlenka byla: Tak já mám ve třiceti kluka? Ale kurva, jaká škoda, že si nevedu nějaký zasraný deníček. Sarkasmu zkrátka neporučíš!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 20. září 2017 v 2:22 | Reagovat

Uzasne aj luxusni blog

2 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 20. září 2017 v 2:23 | Reagovat

[1]: Spřátelíš blog?

3 Lupina Lupina | 20. září 2017 v 8:38 | Reagovat

Dokonalé :D Konečně se pohnuli ve vztahu dál, což je pro ty dva pokrok přímo kouzelný. "Tak já mám ve třiceti kluka." Mě rozsekalo. Severus jako kluk... :D Děkuju! V dnešním deštivém ránu mi další kousek ze života Moiry zvedl náladu.

4 Hanka Hanka | 20. září 2017 v 19:14 | Reagovat

Lupin jim to krásně pomohl rozseknout :-D  :D

5 Luisa Luisa | 20. září 2017 v 20:57 | Reagovat

Tolik vylité kávy, no, hezky-pěkně..., co budeme dělat?
Díky, jsem zvědavá, co s nimi provedeš teď ;-)

6 Sigyn Sigyn | 23. září 2017 v 8:28 | Reagovat

Díky, Snapeo!
Jsi moje spása! Tvůj humor mě vytáhne z každé depky :)
Opět naprosto dokonalé a vůbec mi nevadí romantika, když je podaná takhle :)

7 Sigyn Sigyn | 24. září 2017 v 22:53 | Reagovat

Mimochodem, snad tě to teda neurazí, ale ten tvůj konec mi připomněl Grinche, když na konci huláká: Já mám holku! Já mám holku! :D
Ani nevím, proč jsem si vzpomněla zrovna na tohle :D

8 agata agata | 25. září 2017 v 11:20 | Reagovat

Prima primissima kapitola! :-P Nejdříve jsem je všechny litovala, hlavně vlky, ale pak jsem už jenom slintala. Blahem! :-P :-P  :-P
Ti dva jsou k nezaplacení. Dva dospěláci, tvrdí a ostří jako břitvy - a když si mají přiznat vztah, použijí na to radši nejdříve  patrony, než se sami k něčemu dokopají! 8-O
Ale na druhé straně, řekli si to tak, že je to absolutně uvěřitelné! Nějaké slaďárny by mi na ně vůbec nepasovaly. Oba mají tak silný pocit méněcennosti, až to bolí. Ale doufám, že teď už to bude v pořádku a že i Pommy a Minerva budou spokojené. Nebo ne??? Určitě jim do toho zase něco nebo někdo nakaká, to bys nesměla být ty a tvůj náhled na selanky! 8-)
Moc děkuji za mňamózní počteníčko a slintám po další porci! :-D  :-P  ;-)  :-P

9 Inka Inka | E-mail | 27. října 2017 v 22:00 | Reagovat

Krásna kapitola. Mám strašne rada to prelínanie humorných a vážnych situácií, lebo často sa za sarkazmom a akoby tvrdou náturou skrývajú citlivé duše, ktoré sú poznačené minulosťou a stále si mnohé nesú so sebou. Možno to takto vidím iba ja, ale tak som to vycítila z niektorých pasáží celého tohto dielka. A teraz už len zostáva čakať, či a kedy pribudne ďalšia časť.

10 Inka Inka | E-mail | 3. února 2018 v 21:18 | Reagovat

Budú aj ďalšie časti?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama